Pamatuje se někdo na loutkářský kroužek ?
Moc bych byl rád, kdyby se někdo ozval.
Jak to vlastně bylo ?
V r. 1951 začal pracovat loutkářský kroužek v n.p. TON v Mimoni. Pracoval s loutkami marionetami vysokými 25 cm. Zakládajícími členy byli Blažek, Kejla, Srňovský, Flašková a Malinovský. Jako první představení bylo uvedeno Doktor Faust. Na podzim téhož roku získali v ZK TON 2 budovy v areálu hostince u Českého Lva dvě budovy, kde se v minulosti prováděly řeznické porážky, byl zde byt pro jednu rodinu a dřevník. Brána ze Sluneční ulice. Kronika loutkářských nadšenců bohužel nebyla vedena, po roce 1953 začíná činnost stagnovat. (Činnost jiného kroužku se začíná rozvíjet od roku 1955 v ZK Mitop, který vedl Zdeněk Šulc, členy byli Bittnerová, Manhartová, Hons Osvald. a další.). Činnost loutkářského kroužku při ZK TON se opět plně rozvinula až v roce 1964. Roku 1967 opět upadá a zůstávají pouze 4 členové. Teprve v roce 1968 za vedení stálého člena souboru Mil. Blažka se obnovuje jeho činnost. Členy souboru jsou Zamazal, Křivohlávek, Vorobija, Chvojka a další.

Dětmar, jeden z nejstarších kronikářů, píše: Jedna stará, ale v roce 1004 nepopsatelně nesnadná cesta vedla ze Žitavy směrem na Jablonné, Mimoň, Mladou Boleslav, Nymburk, Čáslav a Jihlavu přes Čechy. Ano, spojovací cesty jsou prastaré a byly nutné, protože každé město mělo privilegium na jiné řemeslo a tak byla nutná výměna zboží. Proto byla udělována i privilegia obchodu, např. Mimoň měla volný obchod se solí a vínem. Protože cesty bylo nutno udržovat sjízdné a zajišťovat na nich bezpečnost, měla města právo vybírat clo od projíždějících obchodníků. V Mimoni byla jedna celnice u starého zámku a jedna v Žitavské ulici. Clo patřilo městu, případně místnímu feudálovi. Majitelé pozemků, přes které vedla silnice, požadovali odevzdání všeho, co z vozu při jízdě spadlo. Často se přihodilo, že vozkové byli přepadeni a oloupeni sběří všeho druhu.

Protože podle všech známek měla Mimoň farní kostel již od 12. století, muselo být také zajištěno obydlí pro duchovního správce. Lze se tedy právem domnívat, že vedle kostela vždy stálo nějaké obydlí pro faráře. Jistě nebylo velké, protože katoličtí duchovní měli tehdy již povinný celibát, a nebylo tedy třeba počítat s prostorným obydlím pro celou rodinu. Kolem roku 1376 měl farář v Mimoni ku pomoci kaplana, což se v následujících letech čas od času znovu vyskytlo.Z historických pramenů nelze zjistit, kde tito kaplani bydleli. První pevný časový údaj o faře je z roku 1646, kdy byla postavena malá dřevěná budova. Proto první řádně ustavený a finančně zajištěný kaplan, který nastoupil v roce 1667, nemohl v této stále faře bydlet a byl na byt i stravu u zámeckého hejtmana. Když byl postaven nový kostel, byl položen i základ k nové prostorné faře dne 7. září 1675. Stavbu vedl litoměřický stavitel Julián Broggio a v roce 1677 ji ukončil. Rok nato byla ve dvoře fary postavena vlastní samostatně stojící budova pro kaplany, takže již nemuseli bydlet v zámku.

Tento víkend proběhl již 9.ročník Mimoňského míčového sedmiboje. Třináct dvojic, vesměs tradičních účastníků sedmiboje, doplnily tři páry postoupivší z kvalifikace. Hned v úvodní disciplíně, fotbalových penaltách, prokázal pražský rodinný tandem Švecových, který se do soutěže probojoval z druhého místa kvalifikace, že patří k favoritům soutěže. Kvalitními výkony v pátečních čtyřech disciplínách se udrželi na průběžném prvním místě. Vedle vítězství Plašila se Surynem v házené a triumfu Nešněrovců v basketových šestkách přineslo nejkvalitnější sportovní duel finále ve stolním tenise. Roli favoritů potvrdil proti Švecovým těsným vítězstvím tandem Motl s Pobudou, kteří si tak připravili půdu pro sobotní atak na celkové prvenství.

Letní fesťáky jedou na plný kule. Nemáme moc v lásce ty veliký, raději se vydáme na menší a tak volba namísto na Benátskou padla na malý festiválek Traverzafest v Rostoklatech u Českého Brodu. Tady se fesťák v rámci oslav Dne Rostoklat konal na místním hřišti a byl opět velmi dobře zorganizován.
Jedinou vadou na kráse se stal v pátek totální výpadek eletriky v širokém dalekém okolí od Úval snad až ke Kolínu. Ale dal se vydržet.

Netrvalo dlouho a k "oponentuře" občana Schleiera, která je k vidění tadyhle se vyjádřil místostarosta Mimoně ing. Stanislav Baloun.
Velmi trefná odpověď.
Děkuji za ní a pojďme se na ní podívat.

Nedávno jsem tu psal o aktivitách některých obyvatel "Rafandy", neboli Letné, směřujících k jejich odtržení od města Mimoně. Doufal jsem, že se někdo ozve. Ozval se jeden z těch, co toto dílo připravují a to pan Schleier s podrobným popsáním, jak to bude, až to bude, včetně rozpočtu na období 2010 - 2013.
Tímto mu velmi děkuji za vyčerpávající odpověď, ve které jest vše hladce vyřešeno k všeobecné spokojenosti občanů "Rafandy."
Pojďme se na to juknout.

V Mimoni začal od tohoto roku aktivně fungovat nový vodácký klub. Naše organizace patří pod Svaz vodáků České republiky. Oficiální název klubu a posádky je 2.OVS H2O Mimoň.Náš klub se soustřeďuje na závody pětičlenných pramic P5. Klub vzniknul už před dvěma lety, ale kvůli časovému vytížení jeho členů nebylo možno se aktivně účastnit závodů Českého poháru (dále ČP). Tento rok se vše změnilo.

Nachází se v jihovýchodní lokalitě našeho města, bezprostředně za dnešní restaurací Dřevěnka. Jižní a západní úbočí tohoto skalního masivu stoupá strmě vzhůru a lze na něm pozorovat erozní činnost vodního toku Ploučnice. Meandry tohoto toku však upravil již dnešní člověk. Ten nechal zasypat i malebný potůček, který se vinul od západu podél tohoto skalního masivu až železničnímu mostu přes Ploučnici, ve kterém měli svůj domov ještě v polovině 20. století raci. Zbylo po něm nyní již pouze řada starých stromů. Několik domů, které jsou jakoby přilepené ke skále Křížového vrchu si jistě zachovaly též na něj vzpomínky. Kdy tento vrch získal své dnešní pojmenování lze poměrně přesně vystopovat, není však původní. Jeho nejstarší označení bylo Galgenberg, neboli Popravčí nebo také Šibeniční vrch. Kdy tento název vznikl není přesně známo.

Ne není to žert, ani apríl. Některým obyvatelům mimoňské čtvrti Rafanda, neboli Letné došla trpělivost a chtějí se odtrhnout od města Mimoně.
Jak se zdá, tak za všim stojí iniciativa sdružení SNLM a s ním spojená kauza prodeje bytů na Rafandě.
Ne, nezbláznil jsem se vlivem vysokých letních teplot, ale vše jsem se dozvěděl včera ze Zpravodaje města, který se konečně podařilo vyrobit.
Bude to asi velmi zajímavé, neboť - jak říkám nahoře - někteří obyvatelé Letné připravují dokonce REFERENDUM k odtržení od města !!

Minulou sobotu proběhl první ročník malého festiválku ve vedlejších Kuřívodech Jesther Open Air 2008.
Na "návsi" v Kuřívodech byl pro diváky k dispozici velmi kvalitně připravený areál, kde nechybělo vůbec nic, co je na festivalech potřeba.
Jediné, co výrazně chybělo, byli diváci. Je sice pravda, že akce silně kolidovala s Brnišťskou poutí, Svijanskými slavnostmi a koncertem Tří sester na Vostrově, ale smutným konstatováním budiž třeba to, že kromě nás jsem tu viděl přihlížet pouze dva mimoňáky. Možná že jsem se přehlédl, ale v liduprázdném areálu nebylo koho přehlédnout. A co bylo ještě divnější to byla naprostá neúčast místních. Ti v hojném počtu seděli a lili v místním motorestu.

Z českých nejvýznačnějších rodáků města Mimoně byl snad František Xaverius Jediná, narozený v Mimoni 2. prosince 1779 jako syn jakéhosi pražského vojáka. Studoval v Praze. Působil jako kněz nejprve v diecési Královéhradecké a to od 28. srpna 1802 v Chrasti, pak byl l rok kaplanem v Bělé, v Německém Brodě a u sv. Havla v Praze. Nejdéle byl farářem v obci Svatém Poli u Dobříše a to od roku 1807 až do roku 1834. Stal se nakonec proboštem na Svaté Hoře u Příbrami. Patří do okruhu českých národních buditelů. Byl znamenitým kazatelem a kázával na velikých slavnostech po celém širokém okolí. Vydával české knihy svých kázání tiskem vlastním nákladem a věnoval je dobříšskému knížeti Rudolfu z Colloredo Mansfeldu, pánů na Opočně a Doupově u Karlových Var. Je to snad jediný buditel města Mimoně.

Když jsme v pátek odpoledne vyráželi do nedalekého Žandova, vůbec jsem netušil, že to bude naprosto povedený výlet a akcička.
Stejně tak - ač jsem bydlel drahnou dobu v Horní Polici - jsem netušil, že nějaké takové zařízení vůbec v Žandově, resp. v Dolní Polici existuje. Existuje a je to moc dobře.
Součástí celého areálu je také motomuzeum, ale tam jsem se nedostal.

V minulém Zpravodaji města jsme se mohli dočíst v rubrice Okénko starosty mj. že : ...V minulém čísle zpravodaje jsem vás informoval o opravě přejezdu u Falconu. Nyní již mohu upřesnit termín opravy a ten je od 14.7.2008 do 22.7.2008. Zpráva je o to potěšitelnější, že se budou opravovat hned tři přejezdy, u Falconu, na Mnichovo hradiště a Doksy., což jest nepochybně výtečná zpráva.
Protože je to už "za dveřmi" hledal jsem trochu na webu, ale nikde nic jsem nenašel, jenom jednu krátkou zprávičku.

O tomhle víkendu se v okolí Mimoně - do cca 30 km - koná docela dost akcí s muzikou.
A to je nevídané, leč výtečné !! Už se moc těším, několik jich rozhodně navštívíme.
Podívejme se na ně.

Roku 1867 byl zahájen provoz na želez. trati Zákupy- Mimoň, roku 1883 lokálka rozšířena na trať Česká Lípa - Zákupy - Mimoň.
V následujících letech byl velmi vážně ohrožen rozvoj průmyslu v Mimoni, když původní projekt rozšíření trati z České Lípy přes Zákupy do Mimoně a dále do Liberce měl být změněn ze Zákup směrem na Kamenici - Jablonné a Mimoň měla zůstat pouze jako vlečka. Celý projekt tratě vedl z Teplic přes Litoměřice, Č. Lípu do Liberce. Následovalo velké pobouření mezi podnikatelskými kruhy a městem, kteří s těmito změnami nesouhlasily a ostře protestovaly. Následovala velká jednání za účasti nejvyšších státních míst. Velký zájem projevili především podnikatel fy. Fischel, hrabě Hartig a za město purkmistr Mimoně Max spolu s radními města v čele s prvním radním Epingerem. Po dlouhých jednáních a intervencích na nejvyšších místech bylo dosaženo kladných výsledků, když projekt tratě byl zachován v původním programu přes Mimoň.

Naučná stezka Ralsko funguje tuším už druhý rok. Je to určitě príma věc. Začíná v našem parku a vede po červené až nahoru na Ralsko.
Stezka je určena především dětem z druhého stupně základních škol, ale také rodinám s dětmi a všem zájemcům, kteří chtějí poznat Ralsko a jeho okolí.
Přišel mi majlem obrázek tabule, která upozorňuje na zajímavé vysvětlivky.

Už delší dobu se proslýchá, že se bude v Mimoni konat rockový festival. Nedalo mi to a prohlédl jsem si podrobně oficiální stránky a hle - bude se konat.
Festival s názvem Rockový MINIFEST (u příležitosti Dne města) je stanoven na sobotu 9. srpna 2008 do DKR a to od 17,00 hodin a s vlezným 150 kaček.
Kdo bude hrát ?

Po odchodu wehrmachtu si antifašistická skupina ihned ustanovila tzv. Národní stráž, která si 9. května obstarala zbraně v kasárnách SA nedaleko Hardikovského statku, který byl prakticky opuštěn až na několik jedinců, kteří se zde ukrývali a nebyli ochotni bojovat, zpracováni již výše uvedenými německými antifašisty, kteří se sem vrátili v nastalém zmatku jako příslušníci této jednotky již dříve. Členy Národní stráže byli výhradně Češi, nebo Němci, kteří perfektně ovládali český jazyk, aby se předešlo případným nedorozuměním, kdyby Česká národní stráž promluvila německy nebo lámaně česky v nevhodný okamžik. Členy této Národní stráže byli Josef Hons, který se včas vrátil z Berlína, kam byl nasazen, Alois Hons, Vitík, Sobota, Dušek Bedřich, Chleborád, Němci Fr. Mayer, který působil později jako pracovním ve Správní komisi pro německé otázky, Suske, Oswald Reichelt a Kirschner. Jejich prvořadým úkolem bylo v prvních hodinách zajistit ve městě pořádek a bezpečnost všech obyvatel bez rozdílu národnosti až do příchodu pravidelných pořádkových sil.

Volby do říšského sněmu v M. 3.12.1938 vyzněly jednoznačně v Mimoni pro henleinovskou stranu s 100% ziskem. Mimoňské továrny byly přebudovány na válečnou výrobu a Mimoň se stala mezinárodním pracovním táborem, ke konci války se sem přemísťuje část válečné výroby s obsazených a vybombardovaných míst na východě. Z těchto míst se do M. stěhovalo i velké množství obyvatel.
Vedle velké části obyvatel M., kteří souhlasili nebo byli alespoň loajální k nacistickému uspořádání, nacházeli se zde i odpůrci tohoto režimu, kteří byli označováni po válce jako antifašisté a chodili, pokud se jednalo o Němce, s červenou páskou na levém rukávu. Mezi ně náležela i část Čechů, kteří se projevili celou dobu především tím, že odmítli přijmout německé občanství či přihlásit se k Němcům, jak se obecně uvádělo. Z řad německých antifašistů, kteří se navenek přísně utajovali, ale tajně se dle možností scházeli, byli někteří pověřeni, aby se dobrovolně hlásili do nacistických organizací. Samozřejmě se nejednalo o hromadný nábor. Hlavním cílem těchto osob bylo získat jakékoliv informace přímo v řadách těchto nacistických organizacích.