Nedávno jsem tu napsal o našem opraveném nádraží. V souvislosti s nádražím vyšel i článek v MFDnes v němž bylo několik nesrovnalostí.
Uvedeme ne na správnou míru.
V článku „Mimoň má nové opravené nádraží“ se uvádí, že bylo uvedeno do své původní podoby
z počátku minulého století.

Osvětlení ulic v Mimoni bylo zavedeno poměrně pozdě, teprve v druhé polovině 19. století. Byly to petrolejové lampy a rozsvěcovaly se jen za bezměsíčních večerů počínaje měsícem září a dubnem konče. Lampy se rozsvěcovaly po setmění a náplň petroleje vydržela do deseti, zřídka do jedenácti hodin. Záznam z roku 1870 uvádí že výdaje na osvětlení ulic obnášely 200 zlatých ročně. Město se však rozšiřovalo, bylo třeba zřídit další lampy a tak v roce 1897 stouply náklady již na 950 zlatých. V roce 1890 začíná město projektovat připojení Mimoně na elektrickou síť, aby bylo možno osvětlovat nejen ulice, ale i domácnosti a modernizovat v podnicích výrobu pomocí elektrických motorů.

Šest let jsme nebyli na monstrózní akci jménem Zahrada Čech v nedalekých Litoměřicích. Přiznám se bez mučení, že po nedávné návštěvě této akce zřejmě opět budeme dlouho absentovat.
Z původní "Zahrady" zbyl jen jeden či dva pavilony, kde se vystavuje sem tam nějaká zelenina a ovoce a kytka, aby se neřeklo.
Celý areál v době konání však funguje jako jedno obrovské tržiště.
Bez vietnamců, ti jsou venku před areálem.

Jsem moc rád, že se najdou lidi, kteří mají zájem se podělit o dění v Mimoni. Včera večer mi došel jeden majl s fotkama a povídáním.
Moc za něj děkuju a podívejme se na něj.

Dnešní Svébořická ulice obdržela svůj název až r. 1900. Předtím se od 1. listopadu roku 1883, kdy v 10 hodin dopoledne zástupci města a jeho obyvatelé přivítali na dnešním Starém nádraží první osobní vlak z České Lípy, jmenovala Nádražní. Původní název však byl Maria Weintuchgasse, doslovně přeloženo jako ulice Marie slzící šátek, což však asi není správný význam.
Každopádně však souvisí s první kapličkou z patnácti polních kapliček, které nechal postavit v r. 1681 svobodný pan Jan Ignác Putz z Adlersthurnu při polní cestě z Mimoně do Svébořic. Tyto polní kapličky byly zasvěceny Tajemství tří růženců.

Zdá se, že pryč je doba, kdy se říkalo : "..když se chceš umazat, jeď vlakem..". Dost dobře si člověk pamatuje na špinavé vlakové soupravy a hlavně na špinavé a zašlé nádražní budovy, které vypadaly tak, že o ně od dob France Josefa kdy byly postaveny, nikdo nepečoval. Kapitolou samou pro sebe byla nádražní WC.
Nedávno jsem se dostal po dlouhé době na mimoňské nádraží a nestačil jsme žasnout.

Minulý týden jsem se byl podívat u kostela na parčík. Delší dobu byla brána zavřená, leč ve čtvrtek byla odemčená.
V parčíku byl krásný klid, nikde ani noha.
Je to opravdu moc hezké místo, jen mi přijde, že tam všechno usnulo a pomalinku polehounku pustne a zarůstá.

Komentáře zastaveny, hnus, špína a sprosťárny. Takhle teda ne. Jen jsem žasnul, kam se to zvrtlo.
Mám tu čerstvej majl s důrazným upozorněním pro majitele pejsků, kteří chodí na procházky. V příloze jsou i fotky.
Varování pro lidi, lidičky a jejich mazlíčky ! Pokud půjdete na procházku k "radarům", tak na polní cestě nějaký debil rozsypal jed na slimáky, dle doktora je to Vanish, můj pes se tím sajrajtem otrávil, naštěstí jsme to zjistili včas a hned s ním jeli k vetovi, kde mu byl podán přípravek na vyzvracení.

Komentáře zastaveny. Cikánskou problematiku nechť řeší Čunek.
Dostal jsem majla se žhavým tématem a žádostí o zveřejnění.
Pojďme se na něj podívat.
Určitě je v něm hodně k zamyšlení.
Komentujete, ale prosím slušně.
Hezkej víkend.

V polovině srpna jsem si dovolil zkritizovat "zběsilé" tempo - jak se mi zdálo - panující kolem obnovy památníku padlým u Božího hrobu.
Obnova jest již hotova, poslední bude již jen instalace desek.
Ale.

Ne, nezbláznil jsem se. Ten titulek mne napadl až potom, co jsem se po dlouhé době dostal na místo činu. Tím místem činu je stejnojmenné sídlo jako je naše město.
Řeč je o osadě Mimoň, která se nachází necelých 40 km od nás a je součástí obce Mírová pod Kozákovem - hnedle vedle Turnova.
O existenci druhé Mimoně vím již dost dlouho, nikdy nebyl čas se tam zastavit, ale při nedávné návštěvě Koberov jsme se tam už zastavili.

V Mimoni se o sportu mluví jen o fotbalu,házené či volejbalu.Trochu se zapomíná i na ostatní sporty, jako je AGILITY. Tento sport není sice rozšířený, ale zato nabývá na popularitě a ,,agiliťáci" v Mimoni mají velké úspěchy.
Letos se mládež klubu agility Mimoň zúčastnila mistrovství ČR ve dnech 23. a 24. srpna v Horce nad Moravou u Olomouce v jízdárně Lovecké chaty.
Naše děti v zastoupení : Zuzana Šťastná (Mája-americký kokršpaněl-small), Jana Luxíková(Bangee Jumping Aibara-border kolie-large), Radek Bekr (Kenny-malý pinč-small) a Tereza Kalvová (Wildeforce-border kolie-large) - se takových závodů účastnily poprvé.

Přišla mi majlem jedna fotka. Děkuji za ní. Je dost smutná. Stejný obrázek se dá pořídit i kolem kontejnerů na tříděný odpad, které si někteří - na vlastní oči jsem viděl kteří (modří už vědí) - pletou s normální popelnicí a skladištěm jim nepotřebným věcím.
Hodně typický obrázek.

Dostal jsem majlem prosbu od Občanského sdružení Tour de Ralsko k otištění následující věci. Pojďme se na to podívat.
Málokdo ví, že pozemek nad koupalištěm byl dlouhodobě státu a tuším, že v těchto dnech přechází nebo již přešel na město Mimoň, které určitě má s tímto pozemkem své záměry.
Nicméně občanské sdružení Tour de Ralsko by rádo tento nebo jeho část pozemek získalo nebo pronajalo pro myšlenku sezónního cyklo kempu, který zde pro turisty chybí. „Naše organizace se chce v budoucnu zaměřit na propagaci regionu Ralsko, ale jako hlavní problém vidíme v ubytovacích kapacitách pro turisty, kteří do regionu přijíždí.

Máme hrozně rádi Český Ráj a jelikož to není z Mimoně daleko, tak se tam rádi vracíme. Stranou velkého ruchu naprosto neopodstatněně zůstávají Besedické a hlavně pak Klokočské skály. Tam je opravdu nádherně.
Ubytování vřele doporučuji ve vesničce Koberovy nad Malou Skálou a to v pezionu Hamštejn, který je postaven ve výši cca 550 m.n.m. nad vesnicí a z jeho oken a letní terasy je překrásný výhled do kraje na Turnov, Bezděz, Ralsko a další kopce. Prostě paráda. Specialitou široko daleko vyhlášenou je nejen výhled, ale hlavně výtečná kuchyně s obrovskými porcemi, jak pro dřevorubce.
Umístění penzionu je takříkajíc strategické, protože v jeho dosahu je vše.

Cyklistika, Ralsko a Vojenské lesy - zdá se, že tyto tři "subjekty" nejdou poslední dobou vůbec dohromady.
Objevil jsem zajímavý článek.
Nezkoumal jsem podrobnosti, přesto si ale myslím, že je dost pravdivý. Na vlastní oči jsem viděl, jak vypadá les po řádění skoro dvacetitunových Harvestorů na kácení.
Ale podívejme se na článek o tom všem.

A opět se musím s Vámi podělit o jednu češtinářskou lahůdku. Není tomu tak dávno, co jsem zveřejnil fotku, kde se obědnávalo.
Upřímně jsem se bavil rozhořčenými komentáři pod článkem.
Jsem moc rád, že mi HiM poslal další krásnou věc do mé sbírky. Díky !
Podívejte se na ni sami, určo odhadnete kde se nachází.
Konečně i tohle je reklama pro firmu. I když trochu ryskantní...

Zajímavý je monitoring jednoho dne v Mimoni. Bohužel nemám k dispozici přesný rok, ale odhaduji to na půlku 80-tých let.
Jsou to moc zajímavá čísla, ale tak nějak se mi nechce některým věřit, ty tržby se mi zdají přemrštěné.
Posuďte sami.

Dneska tu je spíš tip na pěknou dovolenou. Když jsem řekl, že jedu na dovolenou do Maďarska a na Balaton, tak skoro každej ohrnul nos a hned mi začal zasvěceně vysvětlovat, že to je špinavý, mělký zkrátka na houby a proč nejedu do Chorvatska k moři atd atd.
Inu každej má svůj názor a já se musím jen usmívat a myslet si svoje.
V Maďarsku jsme byli asi před sedmi lety, v Siofóku a proto jsme po pečlivé volbě vybrali u cestovky jménem Holiday-home hotel Yacht Club v Siofóku. Malej luxusní hotýlek, s klimatizací, krytým 25 m bazénem, vířivkama a co hlavní - se soukromou pláží na břehu Balatonu. Vstup na ní pomocí karty a světe div se - po schůdkách se huplo do teplé vody, kde jí bylo hnedle 2,5 m. Žádný po kolena. Zkrátka a dobře, super. A k tomu výtečné služby, všichni uctiví, usměvaví, prostě pohoda a hlavně - klídek, žádnej řev a křik. Ten se odehrává na hlavní městské pláži na kterou jsme po ránu vyhlíželi od snídaně a z balkonu pokoje.

Je to k nevíře, jak ten čas letí. Dnes si připomínáme 40 let od ostudná okupace naší země spřátelenými vojsky Varšavské smlouvy, vydávané našimi hrdinnými komunisty za „bratrskou pomoc”. Na dlouhá léta demokracie u nás naprosto zmizela. Vedle ní se naopak vynořila tuhá cenzura a hlavně tzv. normalizace. „Bratrská pomoc” stála mnoho životů našich mladých lidí, kteří proti vstupu vojsk protestovali.