Dne 26. ledna si připomeneme smutné výročí leteckého neštěstí poblíže obce Srbská Kamenice ( u České Kamenice na Děčínsku ), kdy došlo v roce 1972 k pádu letadla Douglas DC-9-32 Jugoslávské letecké společnosti JAT. Letadlo letělo na pravidelné lince Stockholm – Kodaň – Záhřeb – Bělehrad. Tehdy se z 23 cestujících a 5 členů posádky zachránila jen letuška Vesna Vulovičová, a to volným pádem v troskách zadní části letadla z výšky 10.160 m. Byl to velký zázrak, Vesna se uzdravila a mnozí si jistě vzpomínáte na tuto událost, popřípadě i na její návštěvy v Československu, popřípadě v Česku.

Tenhle článek jsem kompletně převzal z ofiko webu města www.mestomimon.cz a myslím, že je hoden diskuze, neboť není nic krásnějšího, než sousedův křovinořez v neděli v půl osmé ráno.
Vážení občané,
v souvislosti se záměrem rady města předložit zastupitelstvu návrh vyhlášky regulující místní záležitosti veřejného pořádku, obracíme se na vás s výzvou k zaslání podnětů k připravované vyhlášce omezující hluk v našem městě.
Veřejný pořádek samozřejmě nenarušuje jen nadměrný hluk. Může ho narušovat jízda na kolečkových bruslích, vylepování plakátů na nepovolených plochách, prostituce, používání zábavné pyrotechniky atd. Naše město dosud v souvislosti s veřejným pořádkem přijalo vyhlášky omezující volný pohyb psů a požívání alkoholu na veřejných prostranství. Vzhledem k velmi častým stížnostem občanů na nadměrné projevy hluku v místě jejich bydliště, rozhodli jsme se zaměřit se nyní především na tento aktuální problém.

Tento víkend proběhly dvě akce, které stály za povšimnutí. Vše začalo v pátek 14. ledna, kdy se v DK Ralsko pod názvem „O krok dál...“ konala úvodní vernisáž 2 ročníku výstavy bývalých absolventů Základní umělecké školy V. Snítila v Mimoni. Vystavené exponáty, ať už se jedná o obrazy, fotografie, umělecké kovářství, či další druhy umění ukazují směřování jejich autorů dobrou cestou a poukazují na dobrý základ ze ZUŠ Mimoň. Výstava je koncipována spíše komorně, takže exponátů není příliš, což ovšem nic nemění na faktu, že návštěva určitě stojí za to. Takže pokud půjdete kolem, určitě se zastavte a podívejte se, co dokáží absolventi ZUŠ Mimoň Aneta Holasová, Šárka Tomanová, Tomáš Černý, Matěj Polách, Petr Slavík, Jan Bielik a Filip Holeček. Čas je do 15. března, do kdy výstava potrvá a je otevřená v průběhu kulturních a společenských akcí.

Máme za sebou volební rok, který určil a předznamenal mnohé. Především nastane ono již dlouho slibované utahování opasků, keré nám bylo 20 let slibováno. Důsledky se dotknou všech, včetně občanů tohoto města, obce či regionu. Na jednu stranu asi dobře, jelikož žít na dluh nejde do nekonečna a jsem přesvědčen o tom, že sponzorovat bezpracný život lidí, kteří se práci vyhýbají jako čert kříži většinu lidí už asi také nebaví.

Na ofiko webu města se objevila docela zajímavá a hlavně důležitá informace pro chovatelé pejsků.
Všichni jsou povinni pejska očipovat na základě Obecně závazné vyhlášky města Mimoň č. 6/2010 - viz tadyhle.
Stručně řečeno :
Ten, kdo chová na území Města Mimoň psa, je povinen ho nechat očipovat nejpozději do 4. července 2011.

V sobotu odpoledne proběhl v mimoňském gymnáziu za přítomnosti starosty Kaisera a místostarosty Balouna "křest" projektu Mimoňská audiostezka. Současně s tímto projektem byl realizován i projekt audiostezky sousedního Jablonného v Podještědí.
Jak se píše na webu audoimimon.cz : Audiomimoň.cz je projekt naučné stezky, která nyní zahrnuje 20 objektů v Mimoni a nejbližším okolí, které rozhodně stojí za navštívení. Je určena návštěvníkům města i rodilým Mimoňákům. Zajímavé průvodní texty jsme pro vás nahráli jako zvukovou stopu ve formátu MP3, kterou doporučujeme poslouchat přímo u jednotlivých objektů.

Dne 16.12.2010 proběhlo v DK Ralsko veřejné zasedání městského Zastupitelstva. Na programu toho bylo opravdu hodně, mimo jiné se jednalo o stavu přípravy projektu "Humanizace ulic Husova a Pražská" a o smíšené cyklostezce Mimoň - Ploužnice.
Tyto body jednání (zejména projekt Humanizace ulic Husova a Pražská) se života občanů v tomto městě dotknou natolik, že bych očekával účast veřejnosti v míře vyšší, než 5 lidí.

Téma "obchvat města" je věčně živé. Pojednává o něm i článek v Českolipském deníku.
"Nový územní plán města, jehož schvalování probíhá, řeší také jeden z nejpalčivějších problémů: dopravu. Ta zatím stále vede centrem města a denně obtěžuje obyvatele, ale i motoristy" - píše se v deníku.

Kupodivu docela povedená akcička. V sobotní podvečer se překvapivě pár desítek lidí sešlo v DKR na tradiční předvánoční rockový koncert. Počet si netroufám odhadnout, ale zažil jsem i větší propadáky.
Tentokrát byl program složen z 80 % domácími kapelami a tak jediný přespolní zástupce byl headliner zvučného jména - brněnská kapelka Morčata na útěku.
Z domácích se představili ByFaith, Doorface, Area a Osliz.
Všechno klapalo a odsejpalo. Docela fajn večírek.

Včera jsem se konečně dostal k tomu, abych navštívil v našem muzeu v pořadí druhou výstavu betlémů.
Hned zkraje musím konstatovat, že oproti té první výstavě tato výstava má v muzeu důstojné místo. Mitopský klub byl přece jenom a pouze obyčejný sál.
Samotná výstava se nalézá ve druhém a v prvním patře a byl jsem opravdu moc a moc překvapen, kolik se tu sešlo betlémů z Čech i Slovenska.

Tentokrát nebudeme přímo putovat krajinou, ale můžeme si v teple domova v předvánoční době připomenout i trochu historie, týkající se naší železniční tratě – severočeské transverzálky, která Mimoní prochází směrem od České Lípy na Liberec. Podíváme se ale na poněkud smutnou historii a vrátíme se na Štědrý den r. 1945. Využijeme přitom železniční literatury a starých časopisů Železničáře.
Tato železniční trať, zejména v úseku od Liberce do Křižan, je velmi krásná, romantická, noří se do ještědských lesů a pětkrát se ztratí a zase vynoří z tunelů, klene se několikrát nad hlubokým údolím kamennými viadukty. Krátce po válce, na Štědrý den roku 1945, se mezi stanicemi Křižany a Rynoltice, událo železniční neštěstí.

Docela mne dneska hodně nazdzvedly služby naší České pošty. Přiznám se, že jejich služeb využívám pokud možno co nejméně a vím proč to dělám.
Místo dopisů raději komunikuji majlem a balíčky si nechávám posílat PPL nebo DLH.
Potíž nastává v situaci, kdy druhá strana preferuje Českou poštu.
Nevím jak Vy, ale já měl dneska vzteka jako hrom.

5. prosince proběhl v DK Ralsko mikulášský večer, který byl jak jinak – určen především dětem, které si jej také náležitě užili. A nejen děti. Zapojili se i dospělí a pozdní odpoledne působilo pohodovým dojmem. Jedna z mnoha akcí naplánovaných na prosinec proběhla na výbornou a Mimoňáci opět dokázali, že se bavit umí.

Budete-li mít autem cestu někam na Litoměřicko, navštivte hezkou zánovní rozhledničku, která si přímo říká o návštěvu. Je volně přístupná celoročně od prosince 2008. Je vidět vlevo od silnice č. 15 přibližně mezi železničním přejezdem za Liběšicemi a odbočkou na Horní Řepčice. Ční na vršku Hořidla ( 371 m ), poněkud však mimo nejvyšší zalesněnou kótu, na odlesněném travnatém úbočí kopce. Nebude to stát moc času ani námahy, rozhled však stojí zato. Před Horními Řepčicemi odbočíme vlevo jako k nádraží a k obci Chotiněves to je asi 1,5 km. Zde odstavíme u silničky na kraji obce auto, je tam odstavná plocha a hezký opravený kostelík.

Adventní čas se nezadržitelně blíží a na ofiko webu města Mimoně už visí nabídka akcí na celý měsíc prosinec. Není toho málo a organizátorům těchto různých výstav, zábav, trhů, vánočních mší, výtvarných dílen a nevím čeho všeho jistě patří veliký dík a věřím, že si každá z nich svých pár příznivců najde.

Dnešní článek na serveru I-noviny se věnuje tzv. optimalizaci školství.
A tahle "optimalizace" se týká právě našeho gymnázia.
A není tomu tak dávno, co melo být vlastně zrušeno a je to tu znovu, tentokrát však nemá být, zrušeno, leč sloučeno s českolipským, ale to je vlastně jedno.
O co jde ?

Po zhruba třech nedělích jsme opět vyrazili parkem a zadem na Letnou. Bylo po dešti a tak průchod parkem byl hodně na hraně. Lidé si cestu najdou a tak chodí po okraji a tím pádem je cesta opět trochu širší. Ale to je na jinej článek...
Hned u zámeckého mostu se pokračuje s rekonstrukcí zámecké zdi. No osobně se mi to moc nelíbí, jsou vyřezány štuky a nahrazeny hnusně zeleným zábradlím. Ale to je můj názor na věc.
Pozitivní je to, že se pokračuje s opravou zdi dál, tj. v místech, kde si vandalové zařádili a zeď je zase v pořádku.

Za romantikou pískovcových skal nemusíme jezdit nikam daleko. Za poznání stojí i nenáročný výšlap, který zvládnout i menší děti. Hradčany nejsou daleko, doporučuji buď výlet na kole (kolo zajistíme někde v Hradčanech, nejlépe u občerstvení U Billa), nebo autem, které odstavíme přímo v Hradčanech na parkovišti před místním turistickým informačním střediskem. Našlápneme na zelenou turistickou značku směr Hradčanské stěny (částečně značeno i místním okruhem též zeleně). Po cca 600 m odbočíme vlevo do svahu na masív Havraní skály, kde je překrásný výhled z Hradčanské vyhlídky ( 331 m ).