Necelých 70 km od Mimoně, nedaleko lázní Bad Schandau leží vesnička Lichtenhain. Je z ní překrásný výhled na skály Saského Švýcarska.
Každoročně první víkend v září se tu koná moc prima akce - květinový festival.
Letos k němu bylo navíc moc prima počasí.
Samotný festival je velmi pěkně organizován - konečně byl to už 39. ročník.
Do vesnice je zakázán vjezd, parkoviště jsou na kraji obce za mírný poplatek 1 €.
Vstup je potom na osobu 2 €.

Pouhých 80 km nás dělí od třetího nejkrásnějšího výhledu na světě - což svého času prohlásil ( bez těch km ) - světoznámý přírodovědec a geograf německého původu Alexandr von Humboldt.
Na místě jest nutno konstatovat, že měl pravdu.
Na vrchol je možné se vyšplhat z několika směrů, my jsme volili asi ten nejvyužívanější - z parkoviště těsně pod obcí Bílka.
Odtud vede značená cesta po červené až nahoru.

Tip na výlet k našim sousedům. Kurort Oybin je z Mimoně cca 22 km z nichž polovinu je nutno přetrpět na rozbombardovaném povrchu na Jablonné. Za ním je pak situace mnohem lepší. V Lückendorfu si zkrátíme cestu, za restauračkou Alte Schmiede to vezmem doleva nahoru a pak přes kopec k Oybinu. Parkovat doporučuji bezplatně na sjezdu do městečka vlevo u sportovní haly. Procházka okolo Oybina je celodenní, místy jsou dost náročná stoupání, ale výhledy do kraje jsou perfektní. Doporučuji s sebou občerstvení, první možnost je až po cca 10 km na vrcholu Töpferu v boudě.

Kdeže ty loňské sněhy jsou, když se jezdilo do Východního Německa na nákupy. Jedním z nákupních cílů bylo i městečko Löbau, vzdálené necelých 40 km.
Je to už víc jak dvacet let, co jsme se tam "konečně" zase podívali. A je se na co dívat.
Městečko, které má cca 16,3 tis. obyvatel na nás dnes zapůsobilo takovým ospalým dojmem. Je krásně upravené, náměstí i pěší zóna jsou parádní, máme co závidět :) Prohlídka nezabere moc času, ale my se těšili asi na největší atrakci a tou je rozhledna krále Friedricha Augusta.

Kolem hory Klíč u Svoru jezdíme již pěknou řádku let a vždy, když jedeme okolo, tak si říkáme : tam jednou musíme vyšplhat.
Konečně se zadařilo. A musím přiznat, že to je moc hezký výlet a přestože se šplhá až do výše 759 metrů, není to zase tak náročné a výhled do kraje je překrásný.
Ze Svoru - je to cca 22 km zadem přes Brniště, neboť cesta na Jablonné je děsivá - se vydáme po červené značce.

Jarní počasí láká k výletům do okolí a tak jsme neodolali a zvolili kombinovaný výlet do přírody a tzv. poznávací, nazvaný "Na Dutý kámen a za Kocourem" celkem za cca 80 km.
O existenci Dutého kamene vím strašně dlouho. Nikdy jsem se však nedostal k tomu, zastavit na kraji Cvikova a po cca 1 km procházky dorazit k tomuto krásnému skalnímu útvaru.
Zaparkovat lze na kraji Cvikova vlevo - směrem od Jablonného. Pak je nutné se vrátit zpět podle silnice cca 600 m k nejbližšímu lesíku a po červené značce vystoupat pár metrů do kopce na skalní hřbet. Po dalších cca 500 m jsme na místě. Nejprve u tzv. Karolínině odpočinku s kamennou lavicí, jejíž opěradlo zdobí reliéf koruny. Hnedle vedle je pak varhanovitý kamenný suk ze šestibokých sloupečků.

Mráz již ustupuje a tak je nejvyšší čas, budete-li mít alespoň půlden volna na výlet, vyjet se podívat na unikátní výtvory zimní přírody do parku České Švýcarsko. Samozřejmě v klidu a teple domova si můžete na netu po zadání např. hesla Brtnické vodopády prohlédnout hezké snímky, ale to není ono. Je nejvyšší čas. Dokud neroztají, já jsem se tam dostal až nyní, ale stojí to za to. Rozsáhlé a různé skalní pískovcové převisy a stěny, pukliny a jeskyně, jsou zde v hojném počtu a ledopády a shluky rampouchů za působení mrazu a vody vytváří fantastické výtvory.

Pocestujete-li autem na Litoměřicko a budete mít hodinku času, nenechte si ujít prohlídku zajímavého přírodního unikátu. Lidově se mu říká „bochánky“ a uvidíte záhy, proč. Určitě stojí zato se na toto zajímavé místo podívat, ani nemusíte být nějak zvláště turisticky vybaveni a určitě to není vůbec namáhavé. Osobně jsem ani o tomto místě nevěděl a poprvé jsem zde byl před 3 lety. V obci Kravaře zabočíme na konci náměstí vpravo směr obec Konojedy, je to asi 3 km. A kdybyste se sem jeli podívat až pojedete po hlavní silnici č. 15 od Úštěku, zabočte v obci Lukov v dolíku vlevo a přes Dubičnou do Konojed dojedete z druhé strany.

Dne 26. ledna si připomeneme smutné výročí leteckého neštěstí poblíže obce Srbská Kamenice ( u České Kamenice na Děčínsku ), kdy došlo v roce 1972 k pádu letadla Douglas DC-9-32 Jugoslávské letecké společnosti JAT. Letadlo letělo na pravidelné lince Stockholm – Kodaň – Záhřeb – Bělehrad. Tehdy se z 23 cestujících a 5 členů posádky zachránila jen letuška Vesna Vulovičová, a to volným pádem v troskách zadní části letadla z výšky 10.160 m. Byl to velký zázrak, Vesna se uzdravila a mnozí si jistě vzpomínáte na tuto událost, popřípadě i na její návštěvy v Československu, popřípadě v Česku.

Budete-li mít autem cestu někam na Litoměřicko, navštivte hezkou zánovní rozhledničku, která si přímo říká o návštěvu. Je volně přístupná celoročně od prosince 2008. Je vidět vlevo od silnice č. 15 přibližně mezi železničním přejezdem za Liběšicemi a odbočkou na Horní Řepčice. Ční na vršku Hořidla ( 371 m ), poněkud však mimo nejvyšší zalesněnou kótu, na odlesněném travnatém úbočí kopce. Nebude to stát moc času ani námahy, rozhled však stojí zato. Před Horními Řepčicemi odbočíme vlevo jako k nádraží a k obci Chotiněves to je asi 1,5 km. Zde odstavíme u silničky na kraji obce auto, je tam odstavná plocha a hezký opravený kostelík.

Za romantikou pískovcových skal nemusíme jezdit nikam daleko. Za poznání stojí i nenáročný výšlap, který zvládnout i menší děti. Hradčany nejsou daleko, doporučuji buď výlet na kole (kolo zajistíme někde v Hradčanech, nejlépe u občerstvení U Billa), nebo autem, které odstavíme přímo v Hradčanech na parkovišti před místním turistickým informačním střediskem. Našlápneme na zelenou turistickou značku směr Hradčanské stěny (částečně značeno i místním okruhem též zeleně). Po cca 600 m odbočíme vlevo do svahu na masív Havraní skály, kde je překrásný výhled z Hradčanské vyhlídky ( 331 m ).

Zajímavé turistické místo Bílé kameny u Jitravy bylo již popsáno v tipu na výlet zde. Pro milovníky historie a prohlídek starých hradních zřícenin bych doporučoval navštívit poměrně málo známou zříceninku hradu ROIMUND ( někdy znanou též Rajmund či Rojmund ), přičemž výšlap na ní lze pohodlně spojit právě s návštěvou Bílých kamenů. Nejlepší je samozřejmě motovýlet, lze uskutečnit i samostatně při jízdě autem po silnici I/13 od Rynoltic směrem na Liberec. Doporučuji však pohodlnou či sportovní obuv a přiměřené oblečení a dobré počasí.

Na tenhle výlet nám stačí jedno odpoledne a cca 65 km. Je na něm hodně k vidění a je naprosto nenáročný a stojí nás jenom benzin. Vstupné se nikde nevybírá.
Z Mimoně na první turistickou atrakci, kterou jsou Sloní kameny u Jitravy to je cca 18 km. Parkovat se dá u křižovatky u Jitravy, hned naproti benzínce. Sice se najdou i tací, jimž je zatěžko ujít necelé dva kilometry a tak se svezou po rozbité a rozbahněné polní cestě o pár stovek metrů dál, ale to nedoporučuji.
Vlastní kameny jsou z dálky podobné hřbetům slonů a od toho je jejich název. Ze silnice jsou trochu vidět, ale i zde se vyskytuje nešvar 80 % turistických zajímavostí, kterým je to, že se nechá všechno zarůst a nic moc není vidět.

Aby jste mohli navštívit všechna místa najednou, nutno tento výlet podniknout třetí víkend v červnu, neboť v tuto dobu se pořádají kažodroční vzpomínkové akce bitvy u Kolína. Vřele je doporučuji navštívit, protože je na co koukat.
Vzpomínková akce se koná na několika místech, z toho každoročně na Křečhoři. Dalším letošním místem byly 90 km vzdálené Svojšice, kde se na fotbalovém hřišti odehrála "srážka hlídek a přepadení zásobovacího transportu s chlebem".

Nejde to moc dohromady, ale zkombinovat to lze. Spousta z nás byla se školním výletem v Babiččině údolí a Na Starém Bělidle. Já tam byl ještě s nudlí u nosu. Vydali jsme se tam podívat a je tam pořád moc a moc hezky.
Po cca 125 km lze zaparkovat v České Skalici a odtud pak po červené značce zhruba 2 km k zámku Ratibořice. Moc hezkej zámek. Další cesta pak vede k slavnému sousoší. Sousoší Babička s dětmi je dílem Oto Gutfreunda a architekta prof. Pavla Janáka a celá ta partička kolem Babičky zírá směrem ke Starému Bělidlu, kam to je podle vodního náhonu cca 500 m. Dál pak je jenom Viktorčin splav.

Nejen v sousední Kleinwelce je park s prehistorickými příšerami. Tip na výlet tam je tuhle. Dneska se podíváme na jeho bratříčka, který je cca o 30 km blíž. Nachází se hnedle vedle Dolní Poustevny, těsně za hranicemi v městečku Sebnitz.
Auto doporučuji ponechat zaparkované v Poustevně. Samotná Poustevna je plná vietcongu, koupit lze od trpaslíků, přes kytky, alkohol, cíga atd. Do parku to je cca tak 300 m. Je hned za hranicemi vlevo nahoru. Když jsme tam byli před 14-ti dny, tak tam byla rozkopaná silnice, ale to už asi bude spravené.

Asi poslední místa, kde jsme v Českém Ráji ještě nebyli. Možná že to lze stihnout rychleji, ale my jsme volili víkendový pobyt a rozhodně jsme nelitovali.
Jarní slunečné nádherné počasí panovalo po celý víkend a my jsme si mohli vychutnat pohled na místa, která jsou vidět jen na jaře, kde ještě není všechno zarostlé zelení. A v Podtroseckých údolích je těch míst hodně. Za naši základnu jsme zvolili hotel Trosky.

Ne, nelekejte se. Nebudu tu psát o značce Gambrihnus, ani o Prazdroji. Jestliže se řekne "Poctivé pivo z Plzně" tak to znamená, že je to jedině a pouze z pivovaru Purkmistr, kde se vaří bez pomocí moderních metod používaných ve shora uvedených značkách - tedy bez CKT a HGB.
Malý pivovárek s ročním výstavem 1100 hl vynikajícího pivka se nachází v Černicích, což je skoro už Plzeň. Sídlem je zgruntu zrekonstruovaný bývalý statek, kde se náchází jednak minipivovar, druhak luxusní hotýlek se vším všudy a bowling.

Letošní tradiční jarní koupání jsme museli přesunout do nedalekého Velkého Meďeru, v Dunajské Stredě probíhala rekonstrukce sedacího termálního bazénu známého pod názvem "rotunda".
V září začal provoz a tak jsme nelenili a jeli si prohřát staré kosti. Měl jsem jisté obavy, že se změní to, co je na Dunajské to nejlepší - z hotelového pokoje hned do bazénu - ale vše zůstalo při starém.
Dvojlůžkový pokoj přijde na velmi příjemných 49,79 €, vezmeme-li v úvahu, že je v tom ještě snídaně, parkování a vstupné, které činí 5,97 € na osobu, tak to fakt není moc.

Jednou z nejznámějších a taky nejprofláknutějších oblastí Českého Ráje jsou Prachovské skály. Dostal jsem se do nich po mnoha a mnoha dlouhých letech a jejich návštěva byla takříkajíc rozporuplná.
Dostaneme se do nich po necelých 55 km. Z ubytovacích možností jsme zvolili hotel Kožíšek - nyní Parkhotel Skalní město - a strávili tu příjemné tři dny. Samotný hotel je moc příjemný, ať již prostředím, tak obsluhou i výběrem jídla. Nedalo se mu nic vytknout. Balzámem na nervy bylo okolní neslýchané ticho.
Nedaleká vesnička Prachov nabízí mimo vstupu do skal i pár velmi "zajímavých" občerstvovacích možností a pár možností na suvenýry. Jinak nic. Vůně přepáleného omastku však spolehlivě zažene pryč.