Pohled na překrásné skály se nám naskytne při průjezdu obcí Svojkov. Před pár lety tu vykácely vzrostlé stromy, které tyto skály skrývaly a dnes je na ně krásný pohled.
Podívali jsme se ale i nahoru a na jejich vyhlídky.
Do Svojkova na parkoviště u hotelu Zámeček je to cca 13 km.
Hotel samotný byl - ač venku krásné počasí - uzavřen a na ceduli napsáno, že uklízejí. Občerstvit se zde je ale možné hned zkraje na přístupové cestě do skal v malém občerstvení, kde už měli jarní úklid za sebou a s povděkem zde konzumovala řada cyklistů.

Do Hřenska, které je cca 65 km, jsme se vrátili na Velikonoce, přesně po 10ti letech. Strávili jsme tu celkem 3 dny a byli jsme zvědaví, jak to tam dnes vypadá.
Dlužno konstatovat, že naprosto stejně, ne-li hůř.
Pár poznatků Vám možná pomůže, čeho se vyvarovat. Pojďme nato.

Tento tip na výlet je trochu z ruky, ale rozhodně stojí zato ho jednou absolvovat.

Hustopeče jsou krásně jihomoravské městečko, které každoročně na jaře slaví to, co k nim neodmyslitelně patří. Jsou to mandloně a víno. Je to sice 280 km, ale rozhodně to stojí za návštěvu. Ubytování ve městě je možné v několika zařízeních, ať už v hotelu Rustikal, Vinopa či pro náročnější klientelu v hotelu Centro. My jsme zvolili Rustikal a dobře jsem udělali. Hotel je pěkný, dobrá cenová relace, dobře vaří a je přímo ve sklepní uličce :)

Další "poznávací" výlet se tentokrát konal do Děčína. Zde byl opraven objekt bývalého pivovaru a přetvořen na obchodní centrum.
Součástí se také stal nový minipivovar a ten jsme navštívili.
Vydali jsme se na cestu v den státního svátku, mašinkou přímo do Děčína hl.n. - zpáteční jízda ve dvou za 236 kaček - nákupy se ale nekonaly, bo dle nového zákona byly skoro všechny obchody zavřené.
Ne tak ale pívovárek.

Máme rádi skály. Ty u nás máme skoro všechny prolezlé a tak volba padla na sousední Saské Švýcarsko.
Vyrazili jsme na týden, ubytování zajistilili v malebném mlýně cca 4 km od lázní Bad Schandau a užívali si výletů po okolí. V ceně ubytování jsme měli polopenzi a co bylo hlavní - tzv. Wochenkarte v ceně € 17, která nám umožňovala zdarma využívat jak tramvaj, tak i autobusy a vlaky a přívozy přes Labe v regionu Bad Schandau. Moc a moc pomohla a hlavně ušetřila.

Je to sic cca 40 km, ale po celodenní turistice je příjemné si odpočinout. Kokořín je hodně známý a tak jsme se tam pro jistotu vypravili na víkend.
Ubytování není problém - my jsme zvolili penzion Malba a opravdu jsme neprohloupili. Útulné a čisté pokoje a hlavně klid. Nedaleký hotel Kokořín - luxusní to ubytování - jsem odmítl, cena je na tenhle kout dost vysoká.
Vyrazili jsme hezky v pátek odpoledne a za hodinku jsme byli na místě.

Dnešní tip na výlet je od kamaráda Ládi B. a je na jedno kouzelné místo nedaleko od Mimoně.

Blížíte-li se po silnici od Doks do Dubé, vidíte poněkud vpravo před sebou na dominantním čedičovém kuželi krásnou malebnou zříceninu hradu, jež okouzluje okolí. V plné kráse zříceninu spatříte, sjíždíte-li po silnici k obci Vrchovany. Což se tam podívat a rozhlédnout se ?
Je to hrad Starý Bernštejn, který byl založen počátkem 15. st. Jindřichem Berkou z Dubé. Podle prvních majitelů byl též nazýván Berkenstein. Později přešel na Vartemberky. Ve druhé polovině 16 st. byl opuštěn a od té doby chátrá.

Ústí nad Labem není zas tak daleko a jede tam přímej rychlík. My jsme volili ten v 7,17 a kolem půl deváté jsme vystupovali na hlavním nádraží v Ústí, kde začíná tento výlet.
Z hlavního nádraží to pak není daleko ke stanici lanové dráhy na Větruši. Lze ji najít ve druhém patře obchodního komplexu Forum - až nahoře, kde je parkoviště.

Dva roky jsme to odkládali, bo v Pekle se opravovaly cesty a dřevěné chodníky. Letos jsme vyrazili se podívat, jak to tam s těmi bledulemi vlastně je.
A výsledek ?
Bledule jsou prima, je jich dost a myslím, že by jich mohlo být ještě víc. Ale asi nebude, protože celá ta slavná rezervace Peklo je jeden velkej bordel.

Dlouho tu nebyl tip na výlet a tak tu mám jeden pro milovníky - a nejen je - dobrého piva. Pro ně je výlet jako stvořený, protože v Litoměřicích si přijdou na své.
A protože jedeme na pivo, tak je nejlepší jet vláčkem.
Ten odjíždí z Mimoně v 7,54 a po následném přesednutí v České Lípě jsme ve 3/4 na deset v Litoměřicích na horním nádraží. Odtud to je do prvního minipivovaru, kterým je Biskupský pívovárek cca 500 m.

V sobotu, ve státní svátek SRN se konala ve vedlejším Oybinu tradiční akce nazvaná "Der längste Pflaumenkuchen in der Oberlausitz".
Byli jsme zvědaví, jak dlouhý tentokrát koláč bude oproti minulému ročníku, kdy dosáhl délky 21,5 m.
Na hlavní ulici se kolem jedné hodiny sešla hezká řádka lidí, kteří posedávali na sluníčku, dávali kafíčko, pivíčko, zkrátka tu vládla sváteční pohoda.

Báječný tip na sobotní výlet je návštěva Uhelného safari v Mostě. Most je cca 100 km daleko a zde se Severní energetická a.s. pustila do pořádání této akce.
Je to naprosto jedinečná událost. V safari busu zn. Mercedes se podíváte do velkolomu ČSA a na rekultivační místa.
Na safari se musíte objednat na jejich webu a po zaplacení poplatku ve výši 150 kaček s Vámi safari bus kolem půl desáté vyrazí na čtyřhodinovou - chvílemi i adrenalinovou - jízdu do velkolomu.

Letos se již popáté konal v Ústí nad Labem pivní jarmark. Mám rád akce tohoto druhu, kde se dají ochutnat značky piv, které okolo Mimoně nejsou k mání. Z nabídky šestadvaceti malých a rodinných pivovarů se ale rozhodně nevybírá lehko, už i proto, že pivovary nabízeli 3 - 4 druhy piv.
Nedá se říci, že zde bylo k mání špatné pivo.

Tentokrát Vás tip na výlet zavede do nedalekých Starých Splavů. Zde najdete v útulném a luxusním hotelu Berg místo, kde začíná i končí umění.
Řeč je o tzv. Ringolandu, neboli o galerii, která monitoruje život a zajména výtvarné dílo známého herce, textaře, zpěváka a moderátora Františka Ringo Čecha.
Vstup do Ringolandu je přes recepci hotelu, kde zakoupíte vstupenku za Kč 65,- event. nějaký suvenýr a poté už následuje vlastní prohlídka galerie.

Po dlouhých letech se konečně povedlo to, že na českolipsku je pivovar. Dobré dílo se podařilo a Cvikovský pivovar vstal z mrtvých.
Využili jsme dnů volna a vyrazili se tam podívat. Samozřejmě autobusem, abychom mohli také ochtunat, co mají na čepu.
Není to zas až takový problém, autobus jede v 11,15 do Jablonného a odtud navazuje během 5ti minut další do Cvikova - zast. U Vodojemu, to je cca 200 m od místa činu.

Listopad pomalu dospěl do své poloviny a současně s tím přišel dlouho očekávaný termín výlovu Máchova jezera. Po dlouhých šesti letech byla vyluštěna tajenka, co se vlastně v Máchově jezeře skrývá.

Vodní plocha neustále ubývá, pobřežní skály pokračující pod vodou jsou už zcela, nebo z velké části na suchu a dno začíná z pobřežního písčitého povrchu přecházet do klasického bahna s typickou nezaměnitelnou esencí. Voda už klesla natolik, že začaly práce na opravě koruny přepadu ve Starých Splavech a hledači pokladů s detektory kovů prohledávají nyní volně dostupné přilehlé části pláží.

Máchovo jezero - je vlastně rybník, největší v našem kraji, osmý největší v České republice (rozloha 284 ha, objem vody cca 6,2 mil. m3) a se svými 12 m maximální hloubky nejhlubším rybníkem v Čechách. Letos se po šesti letech dočká vypuštění a výlovu. Jedno z klasických podzimních témat známé z našich rybníků se tedy postěhuje i sem.

Je období prázdnin a dovolených, dovolím si dát tip na výlet do Jizerských hor.
Kousek nad Jabloncem nad Nisou v klidném prostředí Jizerských hor leží obec Josefův Důl. Hlavní sezóna se zde odehraje až v zimních měsících, ovšem Jizerské hory dokáží i v létě nabídnout spoustu krásných zážitků. A v okolí Josefova Dolu je přírodních a jiných zajímavostí opravdu hodně.
Pro tentokrát jsem si vybral malou, ale krásnou říčku Jedlovou. A tak se pojďme společně vydat do údolí tohoto horského potoka a společně vychutnat malý zlomek z jeho krásy.

Velmi příjemný turistický výpad k Mácháči začneme u Informačního střediska v Hradčanech odkud se vydáme po modré značce k rozcestníku nad Kraví roklí. Tady odbočíme doleva a pokračujeme dále Měděným dolem až na rozcestí Dlouhé rokle. Vůbec jsem netušil, proč se tomu kraji zde říká Hradčanské stěny a po absolvování této trasy mi to bylo jasné. Spousta pískovcových skal, víceméně skrytých za mohutnými stromy.
Následuje jediné prudké stoupání nahoru na Popelový hřeben, ale není to nic vyčerpávajícího. To už se pomalu dostáváme na tzv. Dělovou cestu, odkud je již první pohled mezi stromy na Mácháč.