Šel jsem kolem Zámeckého rybníka.
Krásná práce...
No comment...

Pomalounku polehounku se vytváří jáma na mamuty uprostřed křižovatky Mírová s Nádražní.
Je to krásná práce, tak pozor na ni. Je hlubší a hlubší.
Stejně jako na kostkách v Lužické ulici - tam je taky kránej hupanec - ten ale na fotce nevynikne, jen když do něj vlítnete.

A máme tu předposlední část seriálu o mimoňských osvěžovnách, který sestavil kamarád Osvald Hons. Pojďme se tedy podívat na další objekty.

U zeleného stromu - (Husova ul. 115/I., původní čp. 76)
Původní objekt byl dřevěný a nebyl, stejně jako všechny ostatní dřevěné stavby, při městském požáru jako levobřežní část města ohněm dotčen. Objekt s původním čp. 76 svědčí o jeho stáří, které může zasahovat až do 17. století. Jako první zaznamenatelný majitel se uvádí až r. 1770 sedlář Anton Weiß, 1771 se uvádí učitel Ignaz Riedel, poté Franz Wanke (1788). Důležitým mezníkem byl rok 1808, kdy se uvádí hostinský Josef Kutzer, který pravděpodobně byl i zřizovatelem tohoto hostince.

V časovém úseku mezi 11. červencem a 4. srpnem někdo poškodil izolaci horkovodního potrubí v Pražské ulici v Mimoni. Policistům to oznámil zaměstnanec firmy, která nadzemní horkovod spravuje. Horkovod prohlížejí pravidelně jednou měsíčně, naposledy proběhla jejich kontrola 11. července. Tehdy bylo vše v pořádku.

Konečně přišla řada na opravu schodů nahoru na Mírovku.
Schody to potřebovaly - ta spodní polovina - jako sůl.
Teď na ně došlo a opravují se.

A máme tu srpen a tak se spolu s M.H. podíváme na to, co se tu dělo před deseti lety. A bylo toho tentokrát docela dost.

1. V úterý večer došlo k požáru domku na křižovatce Pertoltické s Lužickou. Domek se podařilo zachránit.
Příčinou požáru bylo nedbalostní jednání majitele, kterému do rozlité slivovice upadl nedopalek cigarety.
Fidel Castro rezignoval na funkci presidenta. Prázdniny se přehouply do své druhé půlky. Odpoledne je zataženo, teplota 26°C. K večeru pršelo.

A máme tu další - osmý díl seriálu o Mimoňských občerstvovnách, který Vám přináším díky kamarádu Osvaldu Honsovi.
Podívejme se tedy na další osvěžovny, které již ve městě nenajdete. Dnes to bude např. i populární Liďák.

Máme rádi skály. Ty u nás máme skoro všechny prolezlé a tak volba padla na sousední Saské Švýcarsko.
Vyrazili jsme na týden, ubytování zajistilili v malebném mlýně cca 4 km od lázní Bad Schandau a užívali si výletů po okolí. V ceně ubytování jsme měli polopenzi a co bylo hlavní - tzv. Wochenkarte v ceně € 17, která nám umožňovala zdarma využívat jak tramvaj, tak i autobusy a vlaky a přívozy přes Labe v regionu Bad Schandau. Moc a moc pomohla a hlavně ušetřila.

A je tu další už sedmé pokračování o mimoňských hospůdkách, zpracované kamarádem Osvaldem Honsem.
Tentokrát začneme Corsem.

Corso - (Mírová ul. 69/III (původní čp. 269)
Hostinec v domě čp. 69/III byl otevřen nájemníkem Franzem Plachtou z čp. 71/IV. Později byl opět uzavřen, ovšem 1.III.1908 opět v novém prostředí otevřen jako kavárna a od května téhož roku byl pojmenován Café Placht. Majitelé tohoto objektu se uvádějí již od r. 1751, kdy zde vlastníkem domu byl kovář Ignáz Wollmann a jako kováři v jedné linii se uvádějí potomci stejného jména až do r. 1856. Jako další majitel se uvádí r. 1862 také Wollmann Edward, který však měl být pekařem (+1906). Roku 1906 uváděný Karl Wollmann byl rolníkem, který se však roku 1908 odstěhoval do Kuřívod, když tento dům prodal hostinskému Gustavu Beckertovi z čp. 52/III a po něm převzal živnost i s domem jeho syn Emil Beckert roku 1930, kdy současně tento hostinec a kavárna byly přejmenovány na Corso.

Je to sic cca 40 km, ale po celodenní turistice je příjemné si odpočinout. Kokořín je hodně známý a tak jsme se tam pro jistotu vypravili na víkend.
Ubytování není problém - my jsme zvolili penzion Malba a opravdu jsme neprohloupili. Útulné a čisté pokoje a hlavně klid. Nedaleký hotel Kokořín - luxusní to ubytování - jsem odmítl, cena je na tenhle kout dost vysoká.
Vyrazili jsme hezky v pátek odpoledne a za hodinku jsme byli na místě.

V našem dalším díle seriálu, který vychází z publikace jejímž autorem je kamarád Osvald Hons, se tentokrát podíváme před rok 1870, kdy byla v Mímoni zřízena řada hostinců.

Hotel Leder - (Mírová ul. 126/III, původní čp. 152, - obrázek viz str. XI).
První zaznamenaný majitel je r. 1788 Josef Schneider. Významnou změnu objekt doznal r. 1840 přestavbou obchodníkem Karlem Schwabem, který provedl na objektu první velkou přestavbu nebo spíše znovupostavení spáleniště po celoměstském požáru Mimoně. Josef Leder, dříve nájemník v čp. 29/IV, koupil tento dům v r. 1890 a provedl v něm několik stavebních úprav a přístaveb a téhož roku zde otevřel hotel. Jeho syn Rudolf Leder r. 1912 převzal hotel a v roce 1939 prodal všechna svá vlastnická práva rolnické okresní záložně. Tímto aktem prakticky zanikl i hotel Leder. Poslední léta před zánikem vedli tento hotel nájemníci.

Kamarád má psa. Německého ovčáka - teda ovčačku. Pes je v kotci a když přijde na zahradu, tak ji pouští aby se proběhla.
Taková normální věc. Bydlím nedaleko, vůbec neslyším, že by blafala.
Zahrada je velká, plná zeleniny a ovoce. A tady je asi jádro pudla.
To, co jsem cca před 10 dny u něho uviděl, mne dostalo do kolen.

A je tu červenec a s ním další díl našeho seriálu o tom, co se stalo v Mimoni před 10 lety. Samozřejmě děkuji M. H. za jeho příspěvek.
Podívejme se, jak to bylo v červenci 2006.

1. Republiku opět zasáhly povodně. Ráno je 15°C.

2. Dnes se ochladilo, je 8°C. V platnost vstoupil bodový systém novely silničního zákona. Přestupky řidičů se budou trestat přísněji.

3. Foukal hodně silnej vítr a popadalo hodně stromů v zámeckém parku, na sokolce. Jednalo se o staré stromy, které namísto
aby se pokácely a vysadili nové, tak stojí dál. Ti kdo o tom rozhodují by se měli konečně vzpamatovat, ale k tomu asi nedojde.
Jinde v Česku jsou záplavy, tady v Mimoni je skoro tropické počasí. Dnes prolétne kolem Země nebezpečný asteroid ve vzdálenosti 432 308 kilometrů.

Dnes je tomu 150 let, kdy se narodil významný mimoňský kronikář Josef Tille a zároveň 60 let od jeho úmrtí.
Narodil se 29. června 1866 v Mimoni a náležel mezi nejstarší rod v Mimoni. Již v ranném dětství se věnoval rodinnému a domovskému bádání. Po dlouhá léta působil jako kostelní sluha v našem farním kostele a na tomto místě měl příležitost studovat farní kroniky. Získal také přístup do panského a obecního archivu. Tímto si otevřel všechny cesty, které mohly vest k zahájení jeho práce k dobrému konečnému cíli. Nyní mohl Josef Tille začít rozvíjet svojí zřejmou jedinečnou práci, které věnoval mnoho námahy a obětí. Počátkem roku 1908 přesídlil se svojí rodinou do Plané, kde nastoupil jako sekretář. Roku 1924 se vrátil opět do svého rodného města, kde nastoupil i firmy Groh & Schinke jako účetní. Později opět opustil svojí domovinu, když se přestěhoval se svojí rodinou do Ottenreuthu, kde jeho syn, který se stal duchovním, nastoupil jako farář. Zde dlel až do svého vyhoštění v r. 1946. Zemřel 19. 4. 1951 v Lichtenbergu im Odenwald.

Fotoaparát za 40 000 korun si neuhlídal 32letý muž.
Se svým fotoaparátem značky Canon v hodnotě 40 000 korun se v sobotu nedobrovolně rozloučil 32letý muž z Mladoboleslavska. Stalo se to na slavnostech města Mimoně na náměstí 1. Máje.

Na Den města jsme nebyli doma a tak nevím jak to probíhalo, jaká byla zábava, co se povedlo, co ne...
Můžete se k tomu někdo vyjádřit v komentářích ?
Děkuji předem.

Dnešní tip na výlet je od kamaráda Ládi B. a je na jedno kouzelné místo nedaleko od Mimoně.

Blížíte-li se po silnici od Doks do Dubé, vidíte poněkud vpravo před sebou na dominantním čedičovém kuželi krásnou malebnou zříceninu hradu, jež okouzluje okolí. V plné kráse zříceninu spatříte, sjíždíte-li po silnici k obci Vrchovany. Což se tam podívat a rozhlédnout se ?
Je to hrad Starý Bernštejn, který byl založen počátkem 15. st. Jindřichem Berkou z Dubé. Podle prvních majitelů byl též nazýván Berkenstein. Později přešel na Vartemberky. Ve druhé polovině 16 st. byl opuštěn a od té doby chátrá.

V našem pátém pokračování tu máme další várku mimoňských hostinců. Opět zde musím poděkovat kamarádu Osvaldu Honsovi, který nám tento přehled připravil. Díky.

U města Hamburk (Mírová ul., 70/III (původní 270)
Hostinec s názvem U města Hamburk (Zur Stadt Hamburg) se nacházel v r. 1800 v domě čp. 70/III, ten však jako objekt stál již před rokem 1770. Jako první dohledaný majitel se uváděl mydlař Anton Handschke ze Žandova. Po něm se uvádí r.1788 hostinský Andreas Weychand, 1810 Ignaz Handschke, rovněž hostinský, okolo r. 1830 hostinský Josef Zippe. 4.VI.1842 koupil dům jistý Anton Jahnel, který jako hostinský provozoval živnost, tu po jeho smrti vedla až do roku 1874 manželka-vdova Marie.

Ústí nad Labem není zas tak daleko a jede tam přímej rychlík. My jsme volili ten v 7,17 a kolem půl deváté jsme vystupovali na hlavním nádraží v Ústí, kde začíná tento výlet.
Z hlavního nádraží to pak není daleko ke stanici lanové dráhy na Větruši. Lze ji najít ve druhém patře obchodního komplexu Forum - až nahoře, kde je parkoviště.

Další díl našeho seriálu je tu a s ním další várka restaurací.

U císaře Josefa (Kozinovo náměstí 71/IV)
Tento hostinec vznikl v návaznosti na výše uvedený hostinec Střelnice. Až do roku 1881 byl provozován pouze v zimních měsících, protože v letních měsících jeho majitel Weiss provozoval pohostinský areál Střelnice.
V uvedeném roce (1881) byl tento sezonní hostinec pojmenován jako U císaře Josefa a současně se jeho provoz rozšířil na celoroční.