Svátek Vánoc byl zaveden křesťany a poprvé byl slaven v roce 354 n.l. jako Adventus Domini neboli svátek Příchodu Páně. V návaznosti na tyto vánoční svátky byla v roce 1223, čili po 869 letech, svatým Františkem z Assisi v italském Umbrii založena tradice stavění betlémů. Ta si našla svou cestu i do našeho města, kde si zachovala poměrně dlouhou tradici. Je prokázáno, že v oblasti severních Čech je jí přisuzována jedna z nejstarších tradic a organizované stavění betlémů v rámci Betlémářských spolků se řadí bezprostředně hned za Šluknov, kde je zaznamenán první založený Betlémářský spolek.
Tuto skutečnost potvrzuje zajímavá a podrobná práce autorů A. Karáska a J. Lanze „Stavění Betlémů v Čechách a na Moravě“. Na str. 103 se uvádí :.. „Šluknov však zůstává pro dalších 300 let zakládajícím místem pro nížinné dřevořezbáře…“ Uvádí se také, že se odvozuje jistá linie dřevořezbářů od sochaře Antona Suskeho z Mimoně (1741 až 1809), který je i autorem sousoší Getsemanské zahrady v Mimoni (1805).
Jeho věhlasný betlém, který byl uložen v mimoňském kostele sv. Petra a Pavla, se však stal obětí ohně spolu s uvedeným kostelem při celoměstském požáru Mimoně v roce 1806. Anton Suske však nepocházel z dílny mistrů a umělců tvůrců betlémů, protože jeho otec i jeho bratr náleželi k oboru průmyslového sochařství, pouze on sám se vydal cestou uměleckého řezbářství a sochařství. Roku 1810 se uvádí jako další betlémářský dřevořezbář jistý Josef Suske, který je pravděpodobně následovníkem výše uvedené rodiny Suske.
Vrstevníky a následovníky rodiny Suske se uváděli sochař Adolf Gärtner, jehož skříňový betlém našel ve staré Mimoni velkou oblibu a množství následovníků, a dále tkadlec Windweben z Křížové ulice, jež zemřel r. 1830 (přeloženo jako tkadlec větru či větrný tkadlec, pravděpodobně se jednalo o přezdívku). Oba jsou dodnes považováni za nejvěhlasnější lidové řezbáře v Mimoni, třebaže v současnosti již zcela zmizeli z povědomí občanů města.
Roku 1840 se jako význačný lidový řezbář uvádí Franz Friedrich a po něm i jeho synové Franz, Josef a Johann, všichni občanským povoláním tesaři. Na dráhu uměleckého řezbáře se však vydal pouze Josef Zimmerman (1835-1906), který se proslavil i jako autor sochy císaře Josefa II. (1881) na Josefově náměstí (dnešní Kozinovo nám.), která však musela být dle zákona v r. 1923 stržena.
Tuto rodinu následovali lidoví řezbáři : zedník Karl Bockshorn, nadaný bednář Ignatz Kuhnert, zvaný Bitternaz (Hořký Náco, přezdívka související asi s nadměrným pitím piva) a soukeník Ignatz Linke (pocházející s velkou pravděpodobností ze známé rodiny Friedricha Linkeho, železničního inženýra z Mimoně, po němž byla svého času pojmenována i dnešní Malá ul.).
Nalezené betlémy po znovuobnovení ČSR v květnu 1945 byly uloženy ve skladišti bezpečnostního oddělení MNV. Všechny tyto betlémy pak byly vystaveny v červnu 1946 na samostatné výstavě mimoňských betlémů, která zabírala celý sál tehdejší Lorinserovy tělocvičny. Po skončení výstavy byly opět uloženy do bezpečnostního skladiště MNV, odkud se však podstatná část v prosinci 1947 ztratila. Část byla ale v lednu 1948 nalezena a uložena do městského muzea, odkud byla po jeho zrušení převedena do depositáře Vlastivědného muzea v České Lípě.
Jediný každoročně dostupný betlém, který se věrohodně v Mimoni zachoval, je betlém v kostele sv. Petra a Pavla v Mimoni, který je vystaven vždy v období od vánočních svátků až do příchodu Tří králů. Tento betlém je však v současnosti zhotoven ze tří různých přibližně stejně velkých mimoňských betlémů bez bližšího uvedení původu. Podstatná část dochovaných mimoňských betlémů byla vystavěna na výstavě betlémů v r. 2006 v Berouně, kde tvořila hlavní část výstavy.
Betlémy vyrobené v Mimoni měly většinou germánský ráz, tzn. že se často vyskytovaly krojované tzv. Hosenmmanln z období kolem r. 1800, což jsou figurky, kde mužská část je oblečena do krátkých kožených kalhot, podkolenek, přezkových bot a širokého klobouku, nebo krátkého fraku, ženská část je oblečena v širokých sukních s pestrým živůtkem.
Betlémy byly nejčastěji postaveny stupňovitě. Největší, jako příkladně betlém v kostele, byl rozdělen do tří částí : město, chlév a pastýřská pole na horizontu. U rohových betlémů bylo město povětšině umístěno na horizont nad pastýřské pole a tříkrálová skupina přicházela od vrcholu horizontu k místu narození. Chlév, kde se Ježíšek narodil, byl převážně umístěn do skalní jeskyně v Betlémském vrchu.
|