V našem dalším díle seriálu, který vychází z publikace jejímž autorem je kamarád Osvald Hons, se tentokrát podíváme před rok 1870, kdy byla v Mímoni zřízena řada hostinců.

Hotel Leder - (Mírová ul. 126/III, původní čp. 152, - obrázek viz str. XI).
První zaznamenaný majitel je r. 1788 Josef Schneider. Významnou změnu objekt doznal r. 1840 přestavbou obchodníkem Karlem Schwabem, který provedl na objektu první velkou přestavbu nebo spíše znovupostavení spáleniště po celoměstském požáru Mimoně. Josef Leder, dříve nájemník v čp. 29/IV, koupil tento dům v r. 1890 a provedl v něm několik stavebních úprav a přístaveb a téhož roku zde otevřel hotel. Jeho syn Rudolf Leder r. 1912 převzal hotel a v roce 1939 prodal všechna svá vlastnická práva rolnické okresní záložně. Tímto aktem prakticky zanikl i hotel Leder. Poslední léta před zánikem vedli tento hotel nájemníci.

U města Liberce (Lužická 122/IV, původní čp. 224)
Okolo roku 1860 nechal v domě čp. 122/IV zřídit hostinec pekař Karl Tschernich. Jeho otec Anton Tschernich, rovněž pekař, pocházel z Jestřebí. Syn Karla Tschernicha, Wolf převzal živnost roku 1886, po jeho smrti vedla živnost dále jeho manželka-vdova Julie. Protože v hostinci byla současně i pekárna, byl hostinec lidově pojmenován jako hostinec U pekaře na Pískách (Beim Sand bäcker). Dřívější majitelé ještě před zřízením hostince neměli s pohostinstvím nic společného. První majitel se uvádí tkadlec Franz Anton Tille, pravděpodobně předci Josefa Tilleho, městského kronikáře.

U vrchního na Pískách (Lužická ul. čp. 120/IV, původní čp. 226)
Majitelem tohoto domu byli : pekař Christian Biebrich,(1750), pekař Franz Fiebrich (1760), Josef Fiebrich (1770), pekař Anton Tschernich z Jestřebí (1812)měl vedle pekárny zřídit i hostinec, který provozovali též všichni jeho následovníci, pekař Edward Tschernich (1850), jeho manželka-vdova Therezia, která se opětně provdala 30.VI.1868 za obchodníka Gustava Kolditze. Jejich syn Bernard Kolditz pokračoval v zavedené živnosti až do svého skonu r. 1934. Následovala, až do r.1937, jeho manželka-vdova Marie, jejím následovníkem byl synovec Kolditz.

Hostinec U vrchního na Pískách je druhý dům zleva. Hostinec U města Liberce na obrázku se nachází ob jeden objekt výše.

U vrchu Kalvarie (Českolipská ul., 36/IV, původní čp. 405)
Tento objekt měl být stavebně dokončen roku 1815. Jako majitelé se uvádějí až do r. 1830 soukeník Franz Peukert z Liberce, který se pravděpodobně více věnoval hostinskému řemeslu. Jej následoval jeho syn Josef Peukert až do r. 1885 a jeho dcery Emma a Anna jsou vedeny jako majitelky objektu až do 1925. Roku 1893 byl tento dům navýšen o jedno patro a roku 1915 byl hostinec uzavřen a nahrazen prodejnou lahvového piva.

Dole v ose s vrchem Ralska je hostinec U vrchu Kalvárie (~1930)

Hostinec na náměstí 1. Máje v čp. 52 (původní čp.423)
Tento objekt byl postaven přibližně roku 1791. Jeho prvotním majitelem byl Ignaz Schicketanz, avšak teprve roku 1860 zde nechal zřídit hostinec Gustav Beckert. Po jeho smrti jeho manželka-vdova Emilie pronajala hostinec řezníku Ignazu Schwabovi a po ní přešel hostinec r. 1895 na jejího syna Gustava Beckerta. Ten jej r. 1910 prodal řezníkovi Ludwigovi Müllerovi. Záznam z 3.III.1908 uvádí, že byl hostinec zrušen.

Hostinec na náměstí 1. Máje v čp. 53/III (původní čp. 257)
Tento dům byl postaven již před rokem 1770. První záznam o majitelích se uvádí r. 1768, kovář Franz Hansch, 1780 řezník Felix Beckert, 1810 řezník Anton Beckert, a 1850 hostinský Anton Beckert, kterého následoval r. 1880 zednický mistr Ignaz Wünsch, který provedl přestavbu celého objektu. Starý dům stál původně štítem na náměstí. Roku 1892 se uvádí jako nájemník hostince jistý Anton Wandel, jako majitelé se uvádějí od r. 1900 Anton a Marie Wünschovi. Hostinec byl zrušen prodejem roku 1910 obchodníkovi s kůží Josefu Spittankovi z Rumburka. Další přestavby v areálu dvora a přistavění patra provedl jeho syn Bruno v letech 1926 až 1930, nikoliv však ve prospěch zrušeného hostince.

U rakouského císaře a Union (nám. 1. Máje, 139/III (původní čp. 164)
Uvedené původní čp. naznačuje, že dům byl postaven dávno před rokem 1770. Prvním zaznamenaným majitelem měl být r. 1770 jistý Franz Ring, který však nebyl hostinský. Teprve syn soukenického továrníka Antona Kirschnera s čp. 133/IV (asi stejného jména) zde r. 1875 zřizuje hostinec a tentýž v letech 1875-77 provozuje také Letní výčep (Sommerschenk) v tehdejší Dančí oboře (Dammhirschgarten), což byla vycházková oblast podél náhonu na Horní mlýn v Mimoni až do Srního potoka na západní straně a zpět po východní straně až k rybníku (dnes koupaliště), kde jižní stranu tvořila zeď zámeckého parku. V roce 1880 se jako majitel uvádí moučný mlynář Franz Müller, 1883 se uvádí jako majitel Společnost parního mlýna Losonczer, za níž provoz hostince není zaznamenán. Roku 1891 spravuje objekt krejčí Karl Richter, který zde opět zprovoznil hostinec, ten byl současně přejmenován na Kaiser von Ostereich, čili česky U rakouského císaře. Po jeho smrti (+1899) se jako hostinský uvádí jeho zeť Adolf Kabátek (*27.VIII.1866). Hostinec byl v lidové mluvě označován v té době také jako U bílého fleku (Zum weisen Fleck) a to proto, že část hostince byla bíle natřena. Krátce po skončení 1. svět.války vyšel zákon, že všechny názvy, pomníky atd., připomínající habsburskou monarchii, musí být odstraněny. Byl změněn i název U rakouského císaře na hostinec Union. Majitel tohoto hostinského objektu byl švagr hostinského R. Richtera, který se od r. 1935 uvádí jako úředník plzeňského měšťanského pivovaru Pilsen.

Vpravo od ústí do Malé ulice je zachycen hostinec U rakouského císaře.

U německého domu - (Mírová ul. 134/III původní čp. 159).
Tento objekt byl znám již před rokem 1770, důkazem toho je i jeho tehdejší nízké čp.159. Jako první jeho majitel se v r. 1765 uvádí bednář Michel Paul, který však hostinskou živnost neprovozoval. Před rokem 1875 je však zaznamenán nájemník hostinský Mücksch, který tady pravděpodobně mohl zřídit hostinec. Není přesně známo kdy. Teprve roku 1875 se uvádí jako nový majitel hostince, kterým se stal řezník a šenkýř Josef Beckert z čp. 27/II. Jeho dcera Anna se se roku 1905 provdala za Teubnera z čp. 89/II, ten jej prodal 1920 truhláři Richardovi Pelzovi. Zda však tito provozovali hostinec, není známo.

Vinárna a kavárna - (Mírová ul. 131/III, původní čp. 156).
Jako dům se uvádí, že byl postaven již před rokem 1770. Majitelem byl zaznamenán roku 1788 jistý Jakob Katsch a další jako truhláři, sedláři, soukeníci či obchodníci. Roku 1845 se uvádí soukeník Antona Erbstein, jehož následoval přibližně r. 1870 cukrářský mistr Karl Gürth z čp. 110/III, syn pekaře, který zde měl zřídit hostinec nebo spíše vinárnu a kavárnu. Hostinec byl pravděpodobně zrušen roku 1895, kdy se zde uvádí rodina obchodníka Suske.

Hostinec v dnešní Mírové ul. 62/III (původní čp. 265)
Tento dům, jako většina dalších, stál již před prvním číslováním domů v r. 1770. Prvním majitelem se uvádí rodina obchodníka Damala Gürtha. Roku 1845 se zaznamenává obchodník Gustav Jaksch, který si r.1850 pronajímá výrobce lihovin Josef Bart. Roku 1890 je uváděn hostinský Julius Milota a po něm jeho děti. Zřizovaný hostince byl lidově nazýván jako Parlament.

Hostinec Pošta (v dnešní Mírové 67/III, původní čp. 268)
Dům patří mezi starší již z období před r.1770. Jako majitelé se již od roku 1700 zaznamenávají jistý pekař Josef Knorr, jehož zeť Josef Fechtner, rovněž pekař z Ploužnice, se uvádí roku 1720 a následovali 1755 Michael Fechtner, 1783 Josef Fechtner, jenž se jako vdovec znovu roku 1818 oženil s Marii Annou rozenou Wagnerovou ze Svébořic. Všichni následující Fechtnerové byli pekaři. 27.X.1856 poslední tohoto rodu v tomto domě jej prodal truhláři Josefu Grossovi ze Schmellau v Německu. Tento jej zase roku 1875 prodal řezníkovi a hostinskému Karlu Mückschovi a ten ho zase r. 1905 přenechal svému synovi, rovněž Karlovi, ten zase hostinec r. 1925 přenechal své dceři Gertrudě, která jej pronajala. Ještě v období 2. svět.války zde byl malý hostinec, který si i autor pamatuje. Historie názvu Pošta se váže k domu čp.59/III, kde r.1740 zřídil místní lazebník Ignaz Gärtner sběrnu poštovních zásilek.
Zpracoval : Osvald Hons ©