A máme tu další díl našeho seriálu o mimoňských hospodách, který sepsal kamarád Osvald Hons.

U jelena (původně Barvířská ul.,14/III, původní čp. 210)
Thomas Weis byl sedlařem a výčepním piva, proto byl tento hostinec nazýván lidově také U výčepního sedlaře (Zum Biersattler). Jeho zeť Ferdinand Seide z Podsedic byl zednickým mistrem, byl od r. 1687 uváděn jako výčepní piva.

Jeho syn, Josef Seide, byl roku 1728 uváděn stejně jako jeho děda (Thomas Weiss) sedlářem a také výčepním. Po něm následoval jeho syn Franz Seide, který se r.1758 uvádí jako výčepní a kovář. R. 1770 se uvádí další následovník rodiny Ignác Seide, syn předcházejícího, který byl rovněž šenkýřem a také současně kovářem. Po něm následovala jeho manželka-vdova jako šenkýřka od r. 1778. Roku 1785 je uváděn jako nájemce kovárny jistý Anton Müller. Zetěm Franze Seideho byl koželuh Josef Rössler z čp. 70/IV. Jeho synem byl Ignác Rößler, ženatý s Marií Annou, dcerou Franze Weigelta z Nové Hospody (Neuschenke) od Bezdězu (1825). Jeho synem byl August Rößler, řezník a hostinský. Ten se oženil s Terezií, dcerou zemřelého Franze Ulricha z Mimoně. Jeho následovníkem byl syn Josef Rößler. R. 1895 byl hostinec jako zadlužený objekt rozparcelován a po dlužných částkách převeden na Antona Hermanna, jízdního poštovního doručovatele v Jablonném. Po něm následoval jeho zeť Julius Teubner, zednický mistr z čp. 25/I, pocházející z Hvězdova. Od něj koupil hospodu Josef Ruscher z čp. 73/I., * 1882 v Jablonci u Mimoně. Původně byl vchod do popisovaného hostince od jihu z Barvířské ulice, kde na východní straně dvora stála velmi stará stavba, kterou r.1806 před plameny požáru ochránily domy. Ještě v 1. polovině 20. století byly vidět dřevěné schody se starobylým zábradlím. V přízemí se nacházely dvě klenbové místnosti a nahoře 3 malé pokoje.

Ubytovací hostinec U Jelena na obrázku ~ z r. 1910 je vpravo, vlevo je hotel Oř.

U oře (Panská ul. 29/III, původní čp. 249)
Hostinec čp. 29/IV byl v r. 1695 v majetku Kristiána Schuberta. Jan Jakub Schubert byl r.1726 uváděn jako výčepní a kovář, skonal r. 1743. Jeho manželka-vdova Elizabet zde působila jako výčepní až do r. 1765. Jejich syn Franz Schubert byl výčepním od r. 1764 až do r. 1796, jeho následovníkem byl syn Franz Ignác Schubert. Vdova se po jeho smrti r. 1813 znovu r.1815 provdala za Ignáce Rumlera. Dalším majitelem se uvádí Josef Zippe z čp. 77/III a jeho syn, taktéž Josef Zippe, roku 1860 se uvádí jako řezník a hostinský. Po jeho smrti r.1893 živnost převzal bratr Karl Zippe, jehož mladší syn Josef r.1920 převzal živnost. Roku 1900 byly nad řeznictvím v ulici Kalvárie zřízeny hostinské pokoje a vrata vjezdu vedle domu čp. 28/IV byly zazděny a místo nich zřízen obchod. Roku 1941 byl hostinec uzavřen, 25.VIII.1944 zde byl otevřen Úřad pro výživu obyvatel.
Po 2. svět.válce sloužil objekt komunálním potřebám obyvatel města, při rozšiřování silnice na Českou Lípu byl zcela odstraněn (na sklonku osmdesátých let 20. století).

Hotel Oř ~ roku 1925.

Střelnice (Českolipská ulice 144/IV)
Tento objekt není příliš historicky starý, váže se však k určité události na počátku 19. století. R. 1811 vyšlo nařízení, které, s ohledem na trvající nouzi, zakazovalo provoz hostinců během bohoslužeb v době od 10 do 12 hodin dopoledne. 20. června t.r. museli všichni provozovatelé hostinců místopřísežně slíbit, že v uvedenou dobu svoje lokály uzavřou a vůbec nikoho nevpustí. Jako hostinští byly tehdy uváděni : Franz Schubert (29/IV), vdova Rösler (14/IV), Josef Gröger (Radnice), Tischler, Josef Knorr, Josef Salzer, Ignác Handschke (70/III) a Anton Schmidt (105/III). Jak dlouho tento stav trval není známo.
4. června 1816 žádalo u městského soudu 21 měšťanů, mimo jiné, o povolení založení společnosti na ochranu tabulí (Scheibenschutz), kde současně požadovali od obce do vlastnictví levou stráň Kalvárinského příkopu. Městský soud tomuto požadavku vyhověl, ovšem s výhradou, že se musí pečovat o tamní stromy, které zůstávají ve vlastnictví města. Následně se vytvořila hostinská společnost Střelnice (Schisgarten), ve které měl hlavní slovo Josef Weiss z domu čp. 71/IV. Ten v uvedené lokalitě vybudoval letní zahradní restauraci, kterou nazval jako Hostinec Janovo údolí (GaststötteJohannesthal). Hostinský areál tvořil několik chatek s malým výčepem, kde bylo příjemné klidné prostředí. Vzhledem k jeho charakteru byl provozován pouze v letních měsících. Později obdržel provozovatel právo, že v zimních měsících může živnost provozovat ve vlastním domě čp. 71/IV. Tento stav trval až do roku 1884, kdy byl celý areál prodán zdejšímu Burzovnímu klubu (Börsenklub), který jej nechal kompletně přestavět a jako novostavba obdržel čp. 144/IV.
Roku 1895 tento klub jako hostinec kupuje Julius Milota z čp. 62/III, který do Mimoně přišel jako soukeník v r. 1872 z tehdejšího Starého Habendorfu u Liberce. Nájemník domu čp. 21/III Anton Paper koupil tento objekt roku 1900 a následujícího roku přistavěl nad hostincem další patro. Roku 1908 je zaznamenán jako majitel Karl Wagner a od r. 1912 se uvádí Anton Lammel. Roku 1922 celý objekt kupuje přadlák Franz Thum. V období 1. republiky (ČSR) byl hostinec velmi vyhledávaným místem s veřejnou tančírnou.
V době 2. světové války se uvádí, že zde měly být ubytovány ruské ženy s dětmi, které byly v Mimoni nasazeny na práci z pobaltských států tehdejšího SSSR. Po válce zde měl svoje středisko Svazarm Mimoň. Po r. 1990 objekt přešel do soukromých rukou, v současnosti se velmi pomalu rekonstruuje bez obydlení.

Hostinec Střelnice v dnešní Českolipské ulici kolem roku 1925.
Zpracoval : Osvald Hons ©