Jednou z nejznámějších a taky nejprofláknutějších oblastí Českého Ráje jsou Prachovské skály. Dostal jsem se do nich po mnoha a mnoha dlouhých letech a jejich návštěva byla takříkajíc rozporuplná.
Dostaneme se do nich po necelých 55 km. Z ubytovacích možností jsme zvolili hotel Kožíšek - nyní Parkhotel Skalní město - a strávili tu příjemné tři dny. Samotný hotel je moc příjemný, ať již prostředím, tak obsluhou i výběrem jídla. Nedalo se mu nic vytknout. Balzámem na nervy bylo okolní neslýchané ticho.
Nedaleká vesnička Prachov nabízí mimo vstupu do skal i pár velmi "zajímavých" občerstvovacích možností a pár možností na suvenýry. Jinak nic. Vůně přepáleného omastku však spolehlivě zažene pryč.

Při prohlídce skal jsme nezvolili nabízené turistické okruhy, ale šli podle svého itineráře. Nejprve k turistické chatě, od ní ke koupališti u Pelíška. Tady došlo k prvnímu překvapení. Samotný Pelíšek byl zřejmě natřen naposledy po převratu v roce 1948 a je vespodu uhnilý. Koupaliště nemá cenu komentovat, je hnusné, neudržované, kalné. Další cesta nás vedla Hromovou roklí k bludišti skal pod Šikmou věží. Jelikož je to cesta, která není v průvodcích značena, je z ní vidět, jak se ve skalách také hospodaří. Tak nějak asi vypadá prales.
Samotné bludiště pdo Šikmou věží je trochu stranou hlavního ruchu, ale o to víc je hezčí. Po výstupu na Šikmou věž je výtečné posedět u plzeňské dvanáctky v nedalekém nejstarším hotýlku Pod Šikmou věží.

Další trasou byl výpad po hlavních turistických cestách. Od Turistické chaty jsme se vydali ráno po červené nahoru na první vyhlídku Míru, kde pomalu začali houstnout davy turistů. Výhledy na skály jsou překrásné, leč i zde jako jinde se projevuje to, co mi na tom všem koukání hrozně vadí. Jsou to nálety bříz a jiných dřevin, které vadí rozhledu do kraje a na některých vyhlídkách je vidět opravdu velmi málo. Naprosto nechápu, proč je "ochranáři" neodstraní. No nic.
Nejatraktivnější je přesun Císařskou chodbou do srdce skal. Odtud na rozcestí pak doprava na další vyhlídky. Byli jsme tu v neděli a proto tu panoval velice čilý ruch. Uzká stezka a schody byly místy totálně ucpané lidmi a my se jako stádo ovcí valili dál bez možnosti zastavení a odpočinku. Zlaté Příhrazské, či Besedické skály.

Jako poslední "bonbónek" byla provedena návštěva Jinolických rybníků. Nikdy jsem tu nebyl a zdá se, že ani nikdy už více nebudu. Připadali jsme si jako v jiných časech. Hodně špatně udržovaná zařízení a boudy na občerstvení, voda v rybníce připomínala bílé kafe s přísadou zelené barvy. Zkrátka a dobře - rybníky a okolí by potřebovaly hodně změnit.
Každopádně ale výlet do Prachovských skal je pro turistu povinností a přes některé "vyhlídkové nedostatky" je tu moc a moc hezky, jako v celém Českém Ráji.

Samotný vstup do skal je zpoplatněn 50-ti kačkama a jak jsem výše podotkl, jest nutno počítat se zvýšeným provozem.
Btw. vřele nedoporučuji navštívit hospodu U Rumcajze ve vedlejší Kbelnici. Marná sláva - zašlá sláva.