Minulý týden proběhlo za účasti zástupců ministerstva obrany a našeho města slavnostní vysvěcení památníku padlým z 1. světové války. Byla to moc hezká akce, pan farář památník vysvětil, zástupci ministerstva položili věnce, členové military klubu vypálili slavnostní salvy. Přítomen byl i rodák z Mimoně, pan Heinrich Blobner, který měl připravenou slavnostní řeč, ale jaksi se na něj nedostalo, protože nebyl zařazen do programu...Omlouvám se všem slušným lidem, ale diskuzi pod tímto článkem jsem musel zrušit. Nechápu, kde se bere tolik zášti.

Vážení přítomní !
Přijeli jsme z Německa, abychom se zúčastnili Vaší oslavy obnovy památníku obětem padlých a dalších zemřelých v první světové válce. Srdečně Vám blahopřejeme k obnovení tohoto památníku, který můžeme dnes na svém původním místě a ve své původní podobě v tomto našem městě shlédnout.
Toto Vaše město je i naším městem, protože jsme se zde, jako jeho občané narodili. Dnes již asi nežije mnoho lidí, kteří by si pamatovali tento památník ve své původní podobě. My starší, kteří jsme si ještě uchovali vzpomínku na tento památník jsme dnes svědky, jak jeho dnešní obyvatelé tyto vzpomínky vrátili do skutečnosti. Můžeme potvrdit, že není téměř žádného rozdílu mezi památníkem původním a dnešním novým.
Válečný památník či památník padlých není předmětem pro radostné spolužití, ale spíše příležitostí pro úvahy a zamyšlení nad osudem, který tento památník provázel. Byl zřízen před 85 lety nedlouho po velké první světové válce v uplynulém století. Jak uvádí tehdejší městský kronikář Josef Tille, rozhodl se tehdejší Spolek válečných vysloužilců původního Společenství veteránů zřídit tento památník. Na tomto památníku byli a opět jsou jména 194 převážně mladých lidí, kteří v období válečných let 1914 až 1918 ztratili své životy. Na frontě jich přímo padlo 115, na následky zranění jich zemřelo 56 a pohřešovaných bylo 23. Víme, že čísla nemusí být zcela přesná, víme však zcela jistě, že každá smrt zasáhla velmi těžce rodiny těchto obětí, zejména jejich rodiče, děti, manželky, sourozence. Tato skutečnost byla samozřejmě známá i v tehdejší době a byla o to bolestnější, že se jednalo o tehdejší současnost.
Sbírka na tento památník vynesla tehdy 26.000 Kč, město přispělo dále 4.000 Kč, vše v tehdy platné měně. Odhalení a vysvěcení se konalo 2. srpna 1923 - jak uvádí Tille - za mimořádně velké účasti obyvatel a spolků.
O pětadvacet let později však tento památník již nebyl k vidění. Muselo uplynout dlouhých 60 let, než se tímto dnešním znovuodhalením mohl opět ukázat. Doufáme, že se tento jeho osud již nikdy nebude opakovat.
Pod zde uvedenými jmény nalézáme mnohé postižené rodiny, které oslovují i dnes mnohé z nás.
Za necelých 20 let po válce první jsme museli projít ještě jednou modernější válkou. Opět zde stály další tabule se jmény padlých. Doufejme, že k tomu v budoucnu již nikdy nedojde. Válka je v jakékoliv formě, jak dnes již po obou světových válkách víme, perversní pro lidského ducha, která ve svém výsledku přináší strašná utrpení pro miliony a miliony lidí. Proč stále a stále se vedou války si dnes zde nedovedeme vysvětlit, ale každý sám pro sebe a všichni také společně se pokusme, aby již žádné další války se nemohly konat.
Věřím, že všichni si uvědomujeme, že zde na tomto místě spolu s lidmi tohoto města vzpomeneme na všechny, kteří nejenom válkami, ale i jakýmkoliv jiným násilím přišli o svůj život. Vzpomeňme na všechny oběti válek a násilí.
Inspirátoři a iniciátoři znovu obnoveného díla zaslouží uznání, že dokázali překročit po desetiletí vytvářenou historickou hranici mezi zeměmi, národy a lidmi různých jazyků. Za toto je obdivuji a zde jim za vše opravdu od srdce mohu jen poděkovat. Jsem přesvědčen, že nyní takto hovořím za mnoho dalších, kteří se z různých důvodů nemohli dnešních slavnostních okamžiků zúčastnit, ale svými myšlenkami jsou přítomni.
Tímto dílem jste mnohým těm, jejichž jména by jako bezejmenná zanikla, nejen vrátili jejich jména na tento památník, ale - dovolte mi se zcela zřetelně a jasně vyslovit - ukázali jste, že máte v dnešní době statečnost a tímto tak sami sobě postavili neviditelný pomník.
Tomuto městu, které bylo v posledních desetiletích těžce zkoušeno, tímto dílem vracíte opět velkou část jeho podoby, která jí v minulosti charakterizovala.
Tomuto dílu, přes nepochopení jedinců, Vám blahopřeji a ještě jednou :
Děkuji Vám.
Heinrich Blobner, narozen roku 1934 v Mimoni.
Překlad :
Osvald Hons
(Překladatel vynechal v úvodu oslovení všech jmenovitých osobností města a jejich hostů přítomných na této oslavě. Tento pozdravný projev na oslavě nezazněl, protože nebyl zařazen do programu, ač byl připraven…)