Dneska tu je spíš tip na pěknou dovolenou. Když jsem řekl, že jedu na dovolenou do Maďarska a na Balaton, tak skoro každej ohrnul nos a hned mi začal zasvěceně vysvětlovat, že to je špinavý, mělký zkrátka na houby a proč nejedu do Chorvatska k moři atd atd.
Inu každej má svůj názor a já se musím jen usmívat a myslet si svoje.
V Maďarsku jsme byli asi před sedmi lety, v Siofóku a proto jsme po pečlivé volbě vybrali u cestovky jménem Holiday-home hotel Yacht Club v Siofóku. Malej luxusní hotýlek, s klimatizací, krytým 25 m bazénem, vířivkama a co hlavní - se soukromou pláží na břehu Balatonu. Vstup na ní pomocí karty a světe div se - po schůdkách se huplo do teplé vody, kde jí bylo hnedle 2,5 m. Žádný po kolena. Zkrátka a dobře, super. A k tomu výtečné služby, všichni uctiví, usměvaví, prostě pohoda a hlavně - klídek, žádnej řev a křik. Ten se odehrává na hlavní městské pláži na kterou jsme po ránu vyhlíželi od snídaně a z balkonu pokoje.

Přestože jsme byli týden od 8. srpna, dá se říci uprostřed hlavní sezony, nepřipadalo mi, že by Siofok praskal ve švech tak, jak tomu bylo před 7 lety. Hlavní promenáda zgruntu rekonstruovaná, prostě nádhera - hlavně večer.
Co bylo však zajímavé - a hlavně moc dobré - to byla výrazná absence německých turistů, kterých tu oproti roku 2001 dramaticky ubylo, ba řekl bych, že jich bylo hodně málo. Stejně naprosto tradičně absentovali čeští turisté, naopak se objevili Italové, Poláci a Slováci.
Chytli jsme nádherné počasí s teplotami kolem 35 stupňů, které vyvrcholilo po týdnu v pátek, kdy bylo 39 a to vedro s sebou přineslo i jedinou vydatnou bouřku, ale to jsme už jeli domů.
Překvapením byla řada nových moderních kaváren, restaurací a hotelů. Vše se dělá pro turisty, lákadel je fakt hodně. Stravování v restauracích je skvělé, cenové relace se pohybují kolem 170 kaček za hlavní jídlo, ale nepovedlo se mi ani jednou takovou hromadu jídla sníst. V některých hotelech u nás by z toho byly min. 2 porce :)) Dražší je pití, půllitr pivka podle značky od 300 do 550 HUF a jak u jídla tak i u pití platí zásada - čím blíž k vodě, tím dražší.
Hodně jsme si pochutnávali na zdejší specialitě - candátovi, kterej zejména servírovanej upečenej vcelku je fakt kulinářskej zážitek.
Zkrátka a dobře, nelitovali jsme, že jsme vyrazili k Balatonu. Bylo tam krásně a co je hlavní, není to daleko cca 600 km více méně po dálnici a tak to jde v pohodě.
Až mi bude zase někdo zasvěceně vysvětlovat, že to tam stojí za houby, tak se zase budu jen a jen culit.
btw. po příjezdu jsme se byli podívat ještě v jednom proslulém letovisku. V sousedních Doxech.
Škoda ale o tom psát.