Osmdesátiletý kmet (psáno ~ r.1959) pan Honzejk z Mimoně, Široká ul., starousedlík, obyvatel Mimoně, české národnosti, nar. r. 1879 v Žitavě, kam se provdala jeho matka z Čech, hojně zcestovatelý po zemích starého Rak. Uherska a Německa vypsal svoje zkušenosti a zážitky z města Mimoně z doby jeho mladosti, které nám podávají zajímavý obrázek tehdejších poměrů v našem městě i v této části země České v době před 60 - 40 lety (1900 - 1925). Jeho vyprávění je svérázné a originální. Jeho čeština nás uvádí na stopy starého, někdejšího původního nářečí v Mimoni a jeho okolí.
Vzpomíná i někdejší české menšiny v Žitavě v Srbské Lužici za zemskými hranicemi a velmi dobře zná i Lužické Srby, jejich jazyk, což bylo u něho velmi pozoruhodné. Jeho vyprávění je následující.

Mimoň bylo chudý město, řemeslníci, obuvníci a krejčí, to přišli vandráci Češi, po vyučení zde usedlí v Mimoni neb tu byla továrna na nábytek, kterou továrník Fischel založil. Byl Žid, ale hodnej, nechal dělníci vydělat a že založil ledasco, dále byla továrna na prádlo, Pila i jirkařina. Kdo moch si založit samostatně závod, šli tři jirchaři dohromady. Většinou se dělali kožky na rukavice. Taky měli odběr. Pomalu ale jistě si pomohli. Postavili si dělnický dům, skládali po šesťáku. Dělnický hnutí byli s demokrati, německé národní Turneři, pak Češi měli svoje schůze, založili si zahrádky nad dvorem. Stavitel Vyden stavěl na svý konto domky. Když byl postavenej domek, pak místo nájemné vypláceli jsi, až byla částka splacena, dům byl jejich, tak si pomohli k majetku; v roce 1806 jedna strana Mimoně vyhořela.
Zemědělství, v létě zběr lesních plodin, na příklad borůvky se vyváželi až do Drážďan na výrobu barev. Brusinky a houby se dováželi povozem na trhi. Mimoň měla jen křesťanský kostel. Národ v Mimoni byl moc bopožnej, to každý Velikonoce bylo Pažiarské hry, že se z okolí a i s daleka lidé přišli se na to podívat, až desetitisíce návštěvníků bylo. Jednu německou školu a mi Češi měli jednu místnost v nájmu, kde sme se scházeli to bylo u Schmitu. Hospod byla asi 38, řezníků taky moc, holičů 19. Dráha byla postavena jak se průmysl svet. Na Starým nádraží měl továrník Fischer. Taky česká Beseda nechyběla. Panstvo ménem Hartig. Zámek na náměstí. Řeka Plužnice v kterém hodě ryb bejvalo. Jatka, továrna na papírové trubičky, továrna na Plze, přádelna a sítě se vyráběli, které se dodávali do továren na papír. Velký statek. Ralsko, Užitina, lesi, bukový a jehličnatý, zvěře černá, danci, tři velký rebníky. Dělníci se organizovali, když začali být zlí doby. Vojsko sme neměli, zato byli každý rok císařská cvičení Manévri, které táhli ot Liberce přes Ještět a ti vesnice Stráž, Novini, Mimoň, Kuřivody až do Mnichova Hradiště. V Mimoni po státní silnici, tak například za Mimoni Červenej kopec, při tom byli dragouni 8. Pardubice, 74 pluk Jičinskej českej a 94 pluk německej Turnov a lechká Kavalerie. Až jednou taky jsi dovolil vojin vostrou vystřelit při Manebrách zkusili vojáci mnoho. 74 pluk německej de menoval. Infateria Regiment Freiher von Koller (74 pěší pluk , svob. pána z Kollerů ps.Ho.) to musel každej vojin vědět. Po výstřelu vostré naboji bylo hned odtroubeno a Manebri končili. Když bylo Manebri hlášeni, museli sedláci a dvoti pro vojsko nocleh připraveni. Myť taky sem o první válce 1916 byl odvedenej k Ban Kompani sloužil jsem dva roky panu císaři až do převratu, kde sme byli k Volkvebu přiděleni za to bylo 8,- korun denně a menáž.
Tak končím. Sepsal Henzej v.r.
Zápis občana Honzejka, majitele domu v Široké ulici v Mimoni je zajímavý a cenný zejména pro jazykozpytce a národopisné badatele v městě Mimoni, neboť je bezprostředný a důvěryhodný. Sepsáno bylo v měsíci červnu a zapsáno do kroniky Mimoně za rok 1959.
Zdroj – Kronika města Mimoně