Sobotní odpoledne jsme strávili procházkou. Jedna z nejoblíbenější je trasa álejí do Vranova. Bylo docela hezky a álej byla plná turistů jdoucích asi z Ralska.
Jak jsme tak šli, nebylo nemožné si nevšimnout toho, že ta álej je pro turisty a návštěvníky vlastně úplně studená a nevlídná.
Zkrátka a dobře, pan továrník Fischel, který dotoval vybudování této aleje, se určitě obrací v hrobě, protože o tu álej je pečováno hodně, ale hodně málo a ona by si tou určitě zasloužila.
Jak se praví v kronice :
Mezi Vranovem a Mimoni byla roku 1898 u příležitosti 50. výročí vlády rakouského mocnáře otevřena tzv. Jubilejní alej císaře Františka Josefa I.. Tato krásná alej, široká 6 m, lemovaná po obou stranách lipami, což obstaral mimoňský Okrašlovací a sázecí spolek, který mimoňský továrník Artur Fischel dotoval částkou 5000 K.

Samotný povrch, po kterém se jde by zcela určitě zasluhoval nový kabát. Přestože tu nejsou díry, nestojí za nic a nový povrch by přivítali bruslaři i kolaři, konečně i ti, co jdou pěšky.
Kapitolou samou pro sebe jsou zde instalované lavičky. Ty by měly sloužit jak jinak, než k odpočinku. Funkční jsou však dvě, další dvě s velkým sebezapřením. Zbytek jsou torza podstavců, které jsou fest v zemi a tak nejdou ukrást a dát do šrotu.
O tom, že v příkopech kolem áleje se válí bordel, o tom snad není nutno mluvit. Pikantní jsou pozůstatky z autosedaček. Musíme jen doufat, že pracovníci VPP se sem taky dostanou.
Álej byla v nedávné minulosti prořezána a tak když se zazelená je to fajn pohled. Co ale není fajn pohled, jsou pozůstatky po pokácených stromech, neboli trouchnivějící pařezy. Je jich tam dost a některé dokonce už obrážejí výhonky. Pozitivní budiž snaha o výsadbu nových stromů, ale ta snaha je sporadická.
Zkrátka a dobře ta álej by opravdu zasloužila větší péči.
Škoda, asi nejsou lidi.
Na druhou stranu - za chvíli se vše zazelená a zaroste, tudíž toho hodně zmizí.
Jak jsem ale řekl, pan továrník by se divil.