Ves Vranov leží 2 km severovýchodně od Mimoně v nadmořské výšce 311 m, chráněná od severních větrů mohutným vrchem Ralskem, na jehož upatí se rozprostírá. Rozloha katastru obce je 164 ha 45 a. Tři čtvrtiny z toho je orná půda, která je však písčitá a celé místo trpí nedostatkem vody. Na východní a severní hranici obce se zvedá hustě zalesněný čedičový vrch Ralsko, dosahující nadmořská výšky 694 m. Protože je vrchol 400 m nad okolní krajinou, nabízí turistům daleké rozhledy : na jih až na Prahu, na západ České středohoří, na východ Jičínsko, ale na severu uzavírá rozhled pásmo Lužických hor a Ještěd. Celý vrch je prohlášen přírodní reservací pro výskyt některých vzácných rostlin.

Dříve patřilo Ralsko do majetku panství Mimoň a roku 1885 bylo celé oploceno jako obora pro vysokou zvěř. Chůze kolem celé obory prý trvala 5 hodin. Korunní princ Rudolf tam lovil 7. června 1882. Zajímavé jsou pískovcové útvary na úpatí těsně u horního konce Vranova, např. Mléčný džbán, Juliina výšina, Klouzavý kámen, Liščí kámen a Luční kámen. Na vrcholu jsou zříceniny hradu Ralsko, jednoho z nejstarších a kdysi nejvýznačnějších hradů Čech. Kdy a kdo hrad založil, je nezjistitelné. Je pravděpodobné, že stál již před rokem 1000, neboť roku 938 se vyskytuje přídomek rytíře z Ralska. V roce 1175 je o něm již písemný doklad. Hrad byl i rodným domem proslulých šlechticů z rodu Vartenberků (ze Stráže). Zpustlý hrad byl opuštěn roku 1491.

Vranov nemá tekoucí vodu. Dne 11. listopadu 1833 byl zřízen vodovod z jednoho pramene na Ralsku, který obec bohatě zásobuje pitnou i užitkovou vodou. Ve vsi bývaly i 4 malé rybníčky, také napájené z podzemních pramenů. V roce 1910 při sčítání lidu měl Vranov 31 domů s 165 obyvatel, v roce 1930 pak 159 obyvatel a roku 1965 jen 107 obyvatel. Tradičním zaměstnáním bylo zemědělství, práce v lese a v mimoňských továrnách. Kdysi tu bývalo 11 větších chalupníků, o selských statcích však mluvit nelze. Jedinou živností tu byly 2 hospody.

Do Mimoně se chodí dvouřadou lipovou alejí. Tuto alej sázel roku. 1898 mimoňský pěstitelský a okrašlovací spolek k 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. Od Mimoně až po hranice Vranova platil náklady v částce 5 000 rak. korun jeden občan z Mimoně. Vranovu pak nezbylo, než na svém katastru alej dosázet na vlastní útraty. Silnice do Mimoně a Srního Potoka byla postavena až ve 20. století. Pošta pro Vranov byla vždycky v Mimoni, stejně jako železniční stanice. Nyní je s Mimoni i autobusové spojení. Školou také patřil vždy Vranov k Mimoni. Kapličku dal postavit roku 1778 majitel hospodářství č. 16. Až do roku 1883 patřil Vranov k Mimoni, potom byl samostatnou místní obcí a nyní tvoří opět část Mimoně. Již v minulém století tu byl založen požární sbor. Rok založení Vranova nelze s jistotou určit. V listinách se objevuje až po roce 1500. Tak se dočteme, že 19. června 1578 prodal Karel z Bibrštejna Mimoň s pustým hradem Ralsko a několika vesnicemi, mezi nimiž je i Vranov, Bohuslavu Mazánkovi z Frimburka. Tento dále prodal celý majetek 27. června 1601 Janu Milnerovi z Mühlhausenu a tím se Vranov stal součástí panství Mimoň nastálo. Roku 1688 tu bylo 13 domů, 1712 o dva domy více a 1822 dosáhl počet čísla 25. V roce 1701 byl rychtářem Michael Bothe, 1899 starostou Josef Lehmann. Po roce 1945 založené JZD přešlo později do n.p. Velkovýkrmna a nyní patří zemědělská půda n.p. Státní statky Zákupy
Zdroj:Zpravodaj města Mimoně – listopad 1987
Dnes pomalu ale jistě Vranov ožívá, dost se tu staví, je tu i hezká hospůdka. Co by ale slušelo, tak to je vyasfaltování Vranovské aleje. Procházka álejí do Vranova je nádherná, ale rozbitá silnice ji dost kazí.