Únorovým komunistickým pučem dne 25. února 1948 začaly pro mnohé občany smutné časy plné útrap, které trvaly celých 41 let. V tomto únoru započal komunista s pohřbíváním demokracie a svobody, což se mu během velice krátké doby podařilo, a národ se pod totalitním vedením bolševického zlořádu stal na dlouhý čas věrným vykonavatelem jeho stupidní zvůle.

Tato doba byla lemovaná perzekucemi, terorem, zatýkáním a popravami svých skutečných hrdinů, těch hrdinů, kteří se vrátili domů živí z bojů o naši svobodu. Pronásledováním všeho a všech, kteří s bolševiky nesympatizovali, to vše náš národ dokázal pod vedením KSČ. Budoval pracovní tábory a proti vlastním občanům vystavěl důmyslné drátěné oplocení celé republiky, jen aby zabránil jejich emigraci.(Oplocení bylo takové, jaké používali nacisté, či sovětští bolševici okolo koncentračních táborů, tak vypadala i celá republika z pohledu zvenčí). 282 lidí zaplatilo svými životy při pokusu tento zátaras překonat a dostat se do svobodného světa. Ve vykonstruovaných politických procesech režim povraždil 248 osob, tyto procesy byly veřejné a byly používány, po vzoru sovětských soudruhů, k zastrašování a ještě většímu terorizování veřejnosti. Z politických důvodů bylo uvězněno 205.000 osob a z tohoto počtu se jich 4.500 z vězení již nikdy nevrátilo, byli umučeni a utýráni k smrti. Na nucené práce komunisté poslali 20.000 lidí a do PTP praporů jich odveleli jen 22.000. Pro útěk, emigraci a život v cizině se během let vlády komunistů rozhodlo 170.938 občanů. Tohle jsou snad dostatečné důvody a fakta, proč by na únor1948 a na to, co po něm následovalo, neměl nikdo nikdy zapomenout, tak nezapomínejte ani Vy, naši čtenáři.
Převzato z Hornopoličana.Sám bych to asi líp nenapsal. Je třeba nezapomenout.